na Blog.cz

Deadmau5 očividně berou spolupráci s Gerardem natolik vážně, že ho pozvali i na natáčení klipu k písničce Professional Griefers, kde Gerard nazpíval vokály. Na klip si nejspíš budeme muset ještě počkat, ale na internetu se objevilo už několik fotek a videí a vypadá to, že to pojali ve velkým stylu.

Mimochodem, Gerard se v New Jersey moc neohřál - klip se natáčel 20. května v LA, takže z Bamboozle letěl nejspíš rovnou "domů".

Už jsme si tak nějak zvykli, že Gerard prostě s každým vystoupením, turné nebo érou mění barvu vlasů. Teď padla řada na hnědou.

Nejsem si jistá, jestli mám z té změny kladnej nebo zápornej pocit. Vlastě... zvyknu si tak jako vždycky x) a není to nejhorší, navíc takhle jsme ho už dlouho neviděli ;) třeba to značí návrat MCR ke kořenům, kdo ví.

V první otázce se ta slečna, co dělá rozhovor, přizná, že už je dlouho fanouškem MCR a obdivuje na nich to, jak stále zůstávají sami sebou, což není jednoduché. Podle Franka je to tím, že neposlouchají názory zvenčí a zachovávají si svůj názor a zůstávají "ve svojí bublině", tak dělají dobrá alba a tak zachraňují kapelu. Udržují si hlavu čistou a dělají to, co milují. A taky nezapomínají na to, proč to dělají. To je drží při zemi. Neví, proč by se měl kvůli nějakému vnějšímu vlivu měnit.

Slovo si opět bere ta z Taste it TV. Říká, že právě tohle se sama musela učit. V dětství si každý projde určitými rozdílnými fázemi. Frank na to, že je vtipné, když o tom mluví zrovna teď, když existují jako kapela deset let. Když vstoupil do kapely, bylo mu osmnáct nebo tak - a vlastně v kapele vyrůstal. Když byl mladší, myslel si, že všechno ví. Pak je ti dvacet, dvacet pět a zblázníš se a zjistíš, že vlastně nevíš ani ho*no. JE pro něj důležité, že má oporu a dělá to, co dělá, s nejlepšíma chlapama, který zná. To dost pomáhá a podle svého názoru má štěstí.

Ona souhlasí a říká, že je to vidět třeba na stage, jací jsou. Ať se třeba podívá na Raye, když je na stage. A Frank reaguje jen takovým "ooh yeah, miluju, když ho sleduju hrát." A ta, co dělá rozhovor, opět říká, že je pro kapelu skvělé, že jsou vlastně každý jiná osobnost.

A vrací se ještě k tomu, jak Frank říkal, že nic nevěděl. Ona si prý momentálně prochází tím, že všechno tak nějak objevuje. Je to u Franka stejné? Sám Frank říká, že absolutně je. Všechno je o určitém "naučení se lekcí". Máš dobré a špatné zkušenosti, víš co dělat a co ne. Není možné být několik let pořád stejný. Hlavně po umělecké stránce to pak zabíjí tvořivost, pokud člověk zůstane stejný.

Opět se rozpovídá ta novinářka. V podstatě dlouho během hluku popisuje, že ona sama přemýšlí o životě a pořád se ptá na otázky "proč?" snad okolo všeho. Je to prý osobní otázka a Frank nemusí odpovídat jestli nechce, ale ona by chtěla vědět, jestli je to tak i u něj. Frank tvrdí, že je to prostě pro člověka přirozené ptát se co tohle všechno znamená, proč jsme tu, co tu děláme - ale tak stejně tomu nemůžeš dovolit, aby tě to překonalo. Nejhorší je, když člověk pořád zůstává na jednom místě a žije stejně - nikam se neposune. Je potřeba se pro něco zapálit, dát do toho srdce a být tak šťastný. Třeba on je teď táta, to už není tajemstvím, a ta "pozice" mu prý vyhovuje. A rád dělá to, co miluje. Snaží se tím inspirovat lidi kolem. Říká, že zjistil, že pro tohle prostě žije. A ona zase říká, že stejně má pořád pocit, že hodně věcem nerozumí. Frank odpoví, že si myslí, že o tom to právě je - nikdy všemu neporozumíš. Ona zase říká, že je

to cool, protože téhle věci se hodně lidí, kteří chtějí mít všechno pod kontrolou, strašně bojí.

Potom tam začne být hodně hluk a moc tomu nerozumím, ale Frank se pak dostává k přirovnání tady toho všeho k Santa Clausovi - pokud nebudeš letos hodnej, Santa ti donese uhlí. Tak stejně to je i v tomhle, pokud nebudeš dobrým člověkem, ničeho se ti nedostane. A člověk by se o to měl snažit kvůli tomu, aby mohl mít ze sebe dobrý pocit.

Pak už se pomalu dostává na loučení. Ta novinářka říká, že mu už nebude brát moc času, ale že nemůže uvěřit tomu, jak milí byli. Prostě se jich jen na to zeptala a oni do toho šli. Frank rychle prohodí něco, čemu se oba zasmějou - asi jí řekne něco v tom smyslu, že ví o tom, že jsou dobří. A ona opět obdivuje, jak jsou MCR pořád sví a zmiňuje například projekt SING it for Japan. Frank říká, že mají štěstí, že jsou tam, kde jsou. Díky tomu mají šanci měnit věci k lepšímu. Je to pro ně skvělý pocit. Doufá, že v té tragédii aspoň trošku pomohli. Pokud se něco takového stane, lidi by měli zapomenout na hlouposti a pomoci těm, kdo to potřebují. Když jste v kapele, prostě pomůžete.

Pak už se jen rozloučí a poděkují si za interview.

Nevím, kdy se mi povede dostat se k překladu, teď mám ve škole docela náročnej týden.

Tak zatím koukněte na video v originále ;)

Autor: MCR

My Chem budou vystupovat na Bamboozle v sobotu 19. května. Tento třídenní festival se odehraje v North Beach Ashbury Park, New Jersey. Pro lístky a další informace zajděte na TheBamboozle.com

Hmm, takový správný "dirty" tričko ve stylu Destroya. HotTopic to zase u mě vyhrál xP

Objednat je můžete tady.

Cena se pohybuje od 440Kč (17,5€) do 520Kč (22,5€).

Autor: MCR

Gerard Way bude jedním z deseti speciálních hostů MorrisonConu v Las Vegas, komixového sjezdu pořádaného Grantem Morrisonem. Tato akce bude probíhat od 28. do 30. září 2012 v Hard Rock Hotel v Las Vegas.

Detaily najdete na MorrisonCon.com.

MCR jsou opět nominování na Kerrang! Awards - letos v kategoriích Nejlepší mezinárodní a Nejlepší live kapela. Pro hlasování je potřeba se zaregistrovat, ale vezme to jen chvilku - a MCR jsou sice neaktivní a není asi moc velká šance, že by cenu získali, ale naděje umírá poslední a tu chvilku jim obětovat můžete - právě tady.

Ray nás dneska na Twitteru informoval o výsledcích #SingitforJapan, tedy projektu, kterým Killjoys z celého světa pomáhali obětem zemětřesení a tsunami v Japonsku v loňském roce.

A zprávy jsou tyhle...

"Bezva práce killjoys z UK a všichni, kdo jste pomohli. Dneska mi přišly nějaké obrázky, které ukazují, kde pomohly vámi vybrané peníze. Ať se ty děti stále usmívají!"

"Smile Park Červeného kříže ve Fukušimě. Bezpečné místo, kde si mohou hrát děti po tsunami a jaderné pohromě. Tomu jste pomohli!"

"Právě jsem zjistil, že mám na sobě zrovna tohle tričko!"

Já jsem ještě na stránkách Červeného kříže našla tohle:

"Japonský Červený kříž zorganizoval vnitřní hřiště Smile Park ve Fukušimě. Více než 3600 dětí se baví v barevném bazénu s plastovými míčky, skákacím hradu a nafukovacím válci."

"Smile Park Červeného kříže ve Fukušimě je vnitřní dětské hřiště pro děti, které si téměř nikdy nemohou hrát venku od té doby, kdy se stala jaderná nehoda před jedenácti měsíci."

Více o Smile Parku si můžete přečíst (samozřejmě v angličtině) tady.

A aby toho nebylo málo, přidávám video, kde můžete vidět přímo Smile Park a reportáž o něm.