na Blog.cz

Poslední dobou nic nestíhám, dneska se mi sešlo moc školy najednou - ale! Hned, když jsem ve článku u slsi uviděla tuhle fotku Gerarda, řekla jsem si, že ju musím poslat dál. Prostě mě to odepsalo - Gerard, mluvící s vlastní rukou... momentka! xD

Všechny fotky jsou v již zmíněným článku u slsi.

Dlouhá budoucnost Big Day Out je možná skrytá v mlze, ale ne pro frontmana My Chemical Romance Gerarda Waye.

Je si jistý, že tento hudební festival zůstane.

"Je jako cokoli jiného, každý se tím jednou bude trápit, příjdou skvělé roky a příjdou i těžké roky," říká Gerard.

"Ukazuje to, jak se obecně daří hudebnímu světu... ale nechci říct, že už tam nikdy nebudeme hrát, je to strašně dobrej festival, opravdu dobře se tu bavíme."

Auckland byl pro příští rok zrušen a vznikly obavy, že část v Adelaide a Perthu by mohl vzít stejný konec.

Ale američtí rockeči - kteří jsou momentálně na turné s Big Day Out - doufají v rychlý návrat do Austrálie a konkrétně do Adelaide, na které má Gerard pár oblíbených vzpomínek.

"Vzpomínám si, když jsme tam byli naposled tam - procházel jsem se a hledal jsem obchod s kytarami... myslím, že jsem si v Adelaide koupil akustickou kytaru."

"Je tam taková cool energie," říká ohledně jeho poslední návštěvy před pěti lety.

Časy se změnily i pro kvartet z Mew Jersey, kteří se dali před více než deseti lety. Všichni čtyři členové - Ray Toro, Mikey Way, Frank Iero a Gerard - jsou ženatí, Gerard má navíc dvouletou dceru Bandit.

"Jako rodiče jsme ani moc nezjistili, jak by to mohlo funovat." říká Gerard. "Turné je obtížné, nikdy si na ně nezvykneš."

Rozhovor s Gerardem ohledně tohohle díla jsem překládala tady. Je inspirován písní "One" z protiválečného filmu Johnny Got His Gun (1971).

F: Připraveni?

R: Připraveni.

F: Tady jsou vaše otázky pro My Chemical Romance.

M: Čau všichni!

R: *zamává*

Autor: MCR

Cena: $44.99 (890Kč, 35€)

Nová mikina "Demo Lovers", která obsahuje kresbu z Three Cheers For Sweet Revenge, se právě začala prodávat v oficiálním MCR store. Také má na zadní straně natištěné klasické logo MCR.

Umm, Gerard vypadá jak z člen britskýho boybandu! xD Titul článku plně vyjadřuje moji první myšlenku, když jsem ty fotky uviděla.

Vážně, Danger Days: The True Lives of the Fabulous Killjoys od My Chemical Romance by si zasloužilo víc. Velké a smělé znovunalezení jejich zvuku a naparování - to byla, podle přiznání kapely - 'raketová střela' namířená na zničení usedlého rock and rollového státu. A právě možná kvůli tomu se špatně uchytilo tady ve Státech.

Prakticky byste mohli sledovat úpadek alba na videích, která MCR vydali - začalo to velkorozpočtovým Na Na Na a následovalo stejně zářivé Sing, kde odstranili titulní Killjoys (o kterých, jak se zdá, už nikdy neuslyšíme). Jejich další singl Planetary (Go!) vyšel společně s live nahrávkou a pokud dobře vím, klip k Bulletproof Heart už nikdy nezrealizovali.

Zdálo se, že My Chem chtělí objasnit důvod v interview pro MTV News, který proběhl v loňském roce, když frontman Gerard Way bědoval, že si kapela 'prošla mnoha věcmi' během období s Danger Days a naznačil, že pokud budou ještě nějaká videa pro songy z alba, budou si je muset MCR financovat sami.

Takže to určitým způsobem souhlasí s tím, že v pondělí představili poslední klip z Danger days - fanouškovské video The Kids From Yesterday, které dokumentuje desetiletý vzestup kapely z neo-gothových rockerů z New Jesey až po meziplanetární kvartet. Stejně jako samotný song je i klip hořkosladkou záležitostí, popisuje mnoho triumfů MCR (směsici památných koncertních momentů, které vyvrcholí headliningem na Reading and Leeds v loňském létě), zatímco nechává ty, kteří rádi čtou mezi řádky, zamyšlené, jestli možná nepředstavuje poslední éra kapely také konec ... ne nezbytně konec My Chem samotných, ale konec okamžiku v rocku, který, jak se zdá, teď téměř vymizel. Upřímně - MCR byli poslední pevností opojného rozkvětu v polovině uplynulých deseti let v oblasti MySpace punku. A teď, no, kdo ví, co bude další?

Samozřejmě to vypadá, že většina zprávy, kterou mělo zprostředkovat Danger Days, bylo jedno z oprávnění, které si kapela udělila, a to inspirace fanoušků k tomu, aby vzali věci do svých vlastních rukou a reorganizovali status quo. To je další důvod, proč je Kids prostě dobrým rozloučením - bylo vytvořeno za spolupráce s fanynkou jménem Emily Eisemann, která se probrala záznamy z koncertů a vytvořila vlastní klip. Existuje i důvod, proč video končí frází "Art is the Weapon," nakonec přeci právě tohle byla po celou dobu jasná výzva kapely.

Je to také něco, čeho se Way dotknul už při vydání alba Danger Days, když řekl MTV News, že nové album není koncepční, ale spíš "kompletní umělecký útvar" pro ničení systému - a dává tak sílu přímo do rukou fanoušků. Kids je důkazem toho, že zpráva MCR byla vyslyšena hlasitě a zřetelně, možná ne velikostí veřejnosti, která si album koupila, ale určitě a nejvhodněji reakcí fanoušků. Někdy nejsou prodeje jedinou mírou úspěchu kapely a Danger Days tento fakt potvrzuje. Kids možná přivádí ke konci jednu kapitolu jejich kariéry, ale kamkoli půjdou MCR příště, víte, že tak učiní s velkou odvahou. A to nakonec dělá kapelu opravdu skvělou - ochota překračovat meze, šířit inspiraci, narušit věci... občas dokonce na vlastní výdaje.

Rozhovor s Geem ohledně jeho kousku, kterej vytvořil pro výstavu Obey Your Master. Taková hlavně Metallicová záležitost, ale zajímavej rozhovor.

Původní nápad byl vytvořit hromadu nášlapných min jako uměleckou instalaci. Požádal jsem svého kamaráda, aby mi vyrobil a odlil tunu takových, takže bych za svoje náklady dostal dobrou kvalitu. Získat opravdové miny - ať už vyřazené nebo jen repliky - je naprosto beznadějné. Párkrát jsem zkusil někoho oslovit, ale nakonec jsem skončil u hromady rozbitých, roztříštěných min.

Přesně tak. Jádro věci bylo v tom, že jsem chtěl, aby vypadaly jako 'tiché'.

Přijde na to. *pauza* Myslím, že můj oblíbený je "Welcome Home (Sanitarium)."

Jsem z té výstavy nadšený. Metallica je kapela, která sebe samou propůčila vizuálním elementům, takže lidi vlastně můžou interpretovat hudbu jiným způsobem. MCR vždycky usilovali o to, aby byli taky takovou kapelou. Máme nespočet fanoušků, kteří jsou v podstatě umělci - a já bych rád doufal, že jsme je buď přilákali, nebo přivedli k tomu, aby se stali více uměleckými, a můžou si vzít všechno, co jsme udělali a interpretovat to uměleckým způsobem. Není mnoho kapel, které jsou takové - Metallica a Iron Maiden takové jsou.

Stoprocentně. To, co frustruje lidi, kteří úplně nerozumí Metallice, jsou věci, které je nutí Metallicu milovat - a oni si to neuvědomují. Že je kapela extrémně tvrdohlavá, že tu nebyl nikdo jako oni v té době, když začínali - v tom je ten, že učinili nepopulární rozhodnutí říci lidem, aby si nas*ali, zatímco oni sami si dělají své věci. Za to je lidi milovali, ale o pět nebo deset let později jsou v Metallice úplně stejní lidé jako na začátku. V hodně směrech se právě s tímhle ztotožňuju - My Chemical Romance v tomto směru nezpůsobili až takový rozruch, ale jsme tak moc sami sebou, že máme velmi silné názory - a někdy lidi frustruje, když se jich držíme. Metallica měla problém s Napster a my za tím jdeme taky. Nikdy jsem je z toho nevinil. A myslím, že na to člověk musí mít fakt velkou odvahu, aby vydal takový film, jako vydali oni.

Na S&M jsou vlastně některé moje oblíbené songy od Metallicy, hlavně "No Leaf Clover." Byl to pro ně velký risk kvůli tomu, kde to mohlo skončit, a kde to nakonec doopravdy skončilo - což je skvělé.

Je to zábavné, měl bys to zmínit - jedna z věcí, které jsou na Metallice fakt důležité a lidi o nich moc nemluví, je celá ta sféra, kterou ovlivnili. O Misfits jsem se dozvěděl z tetování na ruce Cliffa Burtona. Později Dave Mustaine - který býval v Metallice - založil Megadeth a dělal cover Sex Pistols. Protože tyhle kapely byly punkové, otevřel si dvířka i do téhle kultury. Právě to pro mě Metallica znamenala: byli alternativou špatného populárního metalu, zatímco nabízeli cestu k mnoha jiným kapelám. Přemýšlím, že to tetování na ruce Cliffa Burtona bylo jen začátek toho všeho.

*smích* Myslím, že jsem tak nějak musel, protože když jsem začal poslouchat Metallicu, bylo mi asi tak 12. Když je ti tolik, ani nevíš, kdo jsou Misfits. A když pak zjistíš, že byli za rohem, nejspíš nepřiznáš, že jsi viděl tetování na rameni Cliffa Burtona. Množství vlivu vždycky přichází od hudebníků, který máš rád. Skvělá kapela je skvělá kapela - časem nezáleží na tom, jak ses k ní dostal.

Ne, nesetkal. Jsem nervózní. Není to taková ta fanouškovská nervozita, spíš nervozita z interpretace někoho jiného. Je to jako dělat portréty a vložit svůj pohled do práce někoho jiného. Pokaždé, když jako umělec vložíte kousek svého do díla jiného umělce, je to trochu stresující.

Ahojte priatelia... tu je oficiálne video pre náš nový singel "The Kids From Yesterday". Toto bude posledný singel, ktorý vydáme z Danger Days a rozhodli sme sa, že neexistuje lepší song na záver ako náš spoločný obľúbený. Tento song znamená veľa pre nás individuálne a dúfame, že rovnako prehovára aj ku vám. Pri uvažovaní, aký druh videa by sa najviac hodil sme sa jednoznačne zhodli na "koláži videí"... niečo čo by ukázalo pokrok kapely za uplynulých 10 rokov vedúcich k jednému z našich najväčších momentov, uvatváranie Reading and Leeds festivalov toto uplynulé leto. Začali sme zbierať zábery a doslova sme sa pozastavovali nad neuveriteľným videom, ktoré vytvorila talentovaná Emily Eisemann (nám možno známa výrobou jedného z najsilnejších fan videí aké som kedy videla-> tu- pozn. Saxana). Vytvorila fan video, dala ho na youtube a perfektne to zhŕňalo všetko čo sme sa snažili vytvoriť. Tak sme jej zavolali, dali dokopy naše videá, a zbytok, ako hovoria, je už história.

Necháme Emily dať vám trochu viac náhľad na to ako sa to stalo.