Červenec 2011

Nominace MCR na Grammy

30. července 2011 v 14:12 | Lumierre the Aftermath Animal |  Ostatní novinky
No, je pravda, že já - špatný Killjoy - jsem to objevila už dřív, ale protože tuším 30STM vedli asi tak o 70%, přišlo mi skoro zbytečný hlasovat, protože jsem si myslela, že to bude za chvíli pryč.
Nebylo. Teď s tím přišla slsi a začínáme všude spamovat, aby všichni hlasovali.
Takže... honem všichni sem a hlasujte za MCR, protože i nominace by byla fajn ^^
Jo a hlasovat můžete opakovaně.

Jak MCR tráví čas v tourbuse (Honda Civic Tour)

29. července 2011 v 20:57 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Asi už jste to video viděli... MCR tam mluví o tom, jak tráví čas, když zrovna nehrajou a jsou v tour buse.
Jinak video jsem zatím potkala jen na FB, tak tady to je (mimochodem, Mikey v těch slunečních brýlích... oh, je fakt "like a boss" xD)

Ray a Frank říkají, že všichni sledují hodně filmů, TV show a Frank říká, že hodně čte. A pokud mají štěstí a mají čas, projdou se po městě, jdou na kafe. Mikey s tím v podstatě souhlasí - při zmínce o kávě se samozřejmě ozve, říká, že většinou vstanou a už se snaží si kafe obstarat. No a jinak čtou, povídají si společně, říkají si různý příběhy, koukají na filmy. Gerard ještě dodává, že tím, že je kapela teď taková kreativní, zabírá to vlastně většinu času. Už když se probudí, přemýšlí nad něčím kreativním, co by se týkalo kapely. Dokonce i v noci - často většinu noci třeba přemýšlí o práci na něčem, co bude kreativní pro kapelu.

Gerard o "spisovatelském bloku"

28. července 2011 v 17:25 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Další kousek ze série od MASScanvas. Teď jsou ty krátký rozhovory pořád - Honda tour střídá MASScanvas a tak pořád dokola... až na ten rozdíl, že MASScanvas bývá zajímavější.
Tady zrovna Gerard mluví o "spisovatelským bloku" - i když u něj by to spíš měl být "textařský blok". Prostě chvíle, kdy nejde psát.

Gerard říká, že jeho zdrojem tohohle bloku bývá strach z neúspěchu. To je to hlavní, co dokáže člověka blokovat. Ale pak se o pár kroků vrátí, dá si přestávku a prostě žije život - takhle zjistí, co chce textama sdělit. To mu pomůže texteřskej blok překonat.
Další způsob je, že si prostě sedne ke stolu a začne pracovat, prostě tak nějak nenuceně procvičovat to "umělecké svalstvo".
Taky se mu stává, že prostě už neví, o čem psát. A tak si řekne "teď tu budeš sedět, dokud na to nepříjdeš, nebudeš dělat nic jinýho a budeš na tom pracovat, než to příjde." Někdy to třeba trvá šest hodin - a jindy zase příjde do studia a má to.


Pokud vám to místo videa s Gerardem ukazuje video s Tokyowatch - protože mně jo, blog.cz je zas nějakej šílenej - tak tady je odkaz.

Comic Con: Dobrodružství fanouška Gerarda Waye

27. července 2011 v 18:20 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Nyah. Co se dá říct? Můžeme jí tak maximálně závidět, protože ona měla fakt štěstí. Nemyslím to s tím podpisem, to se ještě dá přežít... ale pak ještě v Hiltonu. Závidím jí, ale stejně jsem to překládala a úplně to prožívala, jako bych tam byla. Ale kdybych tam fakt byla, asi bych šílela 4x víc.
Originál článku + fotky jsou tady. Dík za ně slsi ;)

Pokud to ještě nevíte, jsem velký fanoušek kapely My Chemica Romance. A když frontman Gerard Way prorazil do komixového skvěta s The Umbrella Academy, přizpůsobila jsem se tomu. Přestožě byl vždycky prostě komixový nadšenec jako my všichni ostatní, teď měl ten pravý důvod navštívit každý rok Comic Con. A od té doby jsem se pokaždé snažil vyhrát v loterii o jeho podpis - a každý rok jsem prohrála. Až na letošní rok.

Celý den jsem trávila v Exhibit Hall a hromadila tolik loterijních lístků, kolik jsem jen mohla. Letos jsem si nechtěla přiznat prohru. A nakonec jsem vyhrála. Zařadila jsem se do fronty na podpisy u stánku Dark Horse ve 13:00, abych ještě jednou mohla potkat svého hrdinu. Ale místo toho, abych si od něj nechala podepsat jedno z vydání Umbrella Academy nebo plakát My Chemical Romance, zeptala jsem se ho, jestli mi podepíše ruku, abych si tam pak mohla nechat jeho podpis vytetovat.

Byl skvělý přesně tak, jak bývá - Gerard se mě potom zeptal, jak velký ten podpis chci a jak přesně chci, aby se mi podepsal. Všechno, o co jsem si řekla, napsal "keep it ugly" a podpis. Jak to dokončil, zase se posadil a začal kritizovat svoji práci. Na jeho tváři jsem viděla, že by to rád vymazal a napsal znova. "Možná bys jim měla říct, že to chceš trochu upravit."

Podívala jsem se na to a zatřásla hlavou. "Je to perfektní. Díky." Upřímně si napamatuju, co jsem řekla já nebo on, když jsem odcházela. Byla jsem prostě v takové extázi, protože konečně budu mít tetování, na které jsem čekala strašně dlouho. Ale netušila jsem, že až se otočím, uvidím na rohu kousek od místa, kde Gerard podepisoval, čekat na nás jeho malýho brášku Mikeyho. I když jsem už před tímhle jednou Gerarda potkala, tohle bylo poprvé, co jsem se setkala s jeho bratrem. Podepsal se mi na ruku pod Gerardův podpis. Ačkoli jsem to neměla v plánu, byl to zdá se můj šťastný den. Jedna polovina My Chemical Romance hotová, teď zbývá ještě další. A přímo za Mikeym byl další můj idol - Lindsey Way. Umělkyně a členka rockové kapely Mindless Self Indulgence. Bylo to také poprvé, co jsem ji potkala.

Sečteno a podtrženo - byl to skvělý den. Odešla jsem o pár bloků dál do Gaslamp a nechala si oba podpisy vytetovat v salónku jménem Nothing Sacred. Takhle to tetování vypadalo další ráno (aww, nechtěla bych ten text, ale to XOXO píše perfektně... to by bylo... - pozn. Lumierre).

Ale tady můj příběh ještě nekončí. Nebudu lhát - rozhodla jsem se jít na chvíli do Exhibit Hall i v sobotu s jasným cílem - že možná znovu narazím na Gerarda a Mikeyho a budu jim moct ukázat svoje tetování. Ale to se nestalo. Volalo a psalo mi pár přátel o lidech, který náhodou potkali. Misha Collins ze Supernatural. Ray Toro, další člen My Chemical Romance. Jo a ještě když jsem v noci večeřela, slyšela jsem příběh někoho, kdo v Hall náhodou potkal Mikeyho a Gerarda. Takže jsem na chvíli nenáviděla celý svět. Navzdory tomu, kolik lidí jsem potkala, už jsem nenarazila na žádného ze svých hrdinů nebo idolů. Tak tomu bylo až do 2:30 ráno v neděli.

Než abych se rozhodla trochu se prospat v řadě do Hall H, Já a pár mých nových přátel z řady jsme přešli ulici do Hiltonu, abychom si našli nějakou koupelnu. Ve vestibulu jsem našla holku, se kterou jsem se už jednou potkala a ještě jsme se potkávaly během celého víkendu. Zastavily jsme se a chvíli si pokecaly. Vestibul byl prázdný - i když zvážíte, že bylo 2:30 ráno. Byla tu jsem jedna další skupina lidí, posedávali na pohovkách na druhé straně místnosti. Po pár minutách jsem na ně letmo pohlédla. Dalo mi to dobrých deset sekund, než jsem se zmohla k reakci a začala jsem doslova šílet.

Kdo seděl na těch gaučích? Nikdo jiný než Gerard Way. I když jsem mu stála tváří v tvář před asi 24 hodinami, vůbec mi to tak nepřišlo. Úplně se to ve mně převrátilo. Tady to je, moje šance ukázat jim to krásné dílo na mojí ruce - a já jsem se sotva mohla pohnout. Někdo mě doštuchal na druhý konec místnosti. Ještě než jsem si to uvědomila, znovu jsem stála před mým hrdinou a on měl na tváři roztomile zmatený úsměv. Věděl, že jsem s tím prožila krušné chvíle - a jeho úsměv mi to teď nijak neulehčoval.

Ten chlápek, který mě tam dotáhnul, mu řekl: "ona ti chce něco ukázat." A ještě předtím, než se mi Gerard mohl podívat znova do tváře, vytáhla jsem rukáv a ukázala mu to tetování, které právě začalo strupatět. Nejsem si jistá, jestli mi ten předchozí den věřil, když jsem mu říkala, že to udělám, nebo jestli to byla součást jeho nefalšované skromnosti, ale to překvapení na jeho tváři bylo nedocenitelné. Naklonil se, aby to prostudoval blíž, několikrát okomentoval, jak skvěle to vypadalo a jak strašně se mu líbí, že to pořád vypadá, jako by to mělo texturu fixu a ne tetování. Zasmál se Mikeyho naškrábanému podpisu pod svým uměleckým, oblým podpisem. A pak mi začal znovu a znovu děkovat. Potřásla jsem hlavou a řekla mu, že to všechno je jen díky kapele, se kterou mi příjde fajn žít po boku. To bylo moje poděkování pro ně.

A před tím, než jsem mohla začít bláznit nad tím, jak vděčně vypadal kvůli tomu, že jeden fanoušek docení to, kolik toho udělali a nechá si vytetovat jejich podpisy na svoji ruku - navždy, jeden z mých přátel přišel a zeptal se Gerarda, jestli by mě s ním mohl vyfotit. Byl více než ochotný. Jo, bylo toho moc na to, abych tuhle noc usnula.

Určitě bych vám ukázala ještě i tu fotku, ale čekám, až mi příjde na email, protože nebyla vyfocena na můj foťák. A jsem si jistá, že bych teď klidně mohla zemřít - a byla bych šťastná.

BL/ind hodinky v official store

26. července 2011 v 22:15 | Lumierre the Aftermath Animal |  Novinky z oficálky
Oh yes, už to tu měli všichni. Ale já je sem dám taky, protože jsem si je prostě zamilovala, ačkoli je asi nikdy nebudu mít - zatím do nich ani nemám ruku.
Mimochodem, říkala jsem si, že ten text je fakt jak od rozenýho obchodníka, že to nemohl psát Jeff... a ono fakt. Až na ten začátek je to ze stránek Tokyoflash.

Seikatsu Koujou Kyokusen (Tokyoflash Watch)

Limitovaná edice! Dostupné pouze na MyChemicalRomance.com!

Zakázkově vyrobené pro Better Living Industries ve spolupráci s Tokyoflash - limitovaná edice hodinek Seikatsu Koujou Kyokusen s krytem z leštěné chirurgické oceli kontrastující s bílým koženým páskem a barevnými světly.

Jméno Seikatsu Koujou Kyokusen je záměrně vytvořené. Seikatsu Koujou znamená Better Living a Kyokusen znamená japonštině "zakřivená linie" - toto jméno je inspirováno tvarem hlavního displaye.

Jen letmým pohledem lze vyčíst čas, jediným stiskem spodnějšího tlačítka zobrazíte čas. Každý ozářený proužek z oranžové křivky znamená jednu hodinu. Kruhový soubor červnených a zelených světel představuje minut - vnější kruh postupně ukazuje čas po pěti minutách, vnitření kruh ukazuje jednotlivé minuty od jedné do čtyř.

Světla ukazující aktuální čas na vás chvíli zablikají, aby správě nasměrovala váš pohled.
Seikatsu Koujou Kyokusen jsou hodinky, které se dají dobít přes USB. Prostě je jen připojíte k vašemu počítači USB kabelem. Jedno plné nabití trvá tři a půl hodiny a každé nabití by mělo vydržet jedem něsíc. Na jednu baterii připadá 300 nabití. Baterie se dá vyměnit.

Noční animace je naprogramovaná přímo v hodinkách Seikatsu Koujou Kyokusen. Když se aktivuje, světla ukazující minuty se budou pomalu otáčet každých 15 minut mezi 18:00 a 24:00.

- Ukazují čas
- Obsahují technologii Digital Tube
- Display z krystalu, kryt z chirurgické oceli a pásek z pravé kůže
- Dobíjení přes USB: připojíte kabelem ke svému počítači
- Možnost LED animace (může být vypnuta)LED animation option (can be turned off)
- Přezka: jednoduchá stylová přezka z chirurgické oceli
- Minimální velikost zápěstí: asi 160mm
- Maximální velikost zápěstí: asi 220mm
- Velikost krytu: 34mm x 34mm x 10mm
- Hmotnost: 90 gramů
- Batterie: LIR2032 dobíjecí a vyměnitelná
- Voděodolné do 30m hloubky vody
- Japonské a anglické instrukce
- Záruční doba jeden rok
- Zákázkově vyrobený BLI/Danger days box

Cena: $125 (2100Kč, 86€)


Možnost koupit si rayguns od California 2019 setu - právě teď

26. července 2011 v 20:21 | Lumierre the Aftermath Animal |  Novinky z oficálky
Na tumblr už se to rozneslo, takže to píšu sem.
Už to tu jednou bylo, ale já jsem to nestihla kvůli dovolený. Tentokrát mi to nevýjde taky, protože nejsou cash na paypal účtě.
Každopádně...
Právě teď si můžete v official store koupit všechny čtyři rayguns, který byly dostupný u California 2019 Box Setu. Stojí $35 (390Kč, 16€).

To jen tak, že jak se mají v Irsku...

25. července 2011 v 14:17 | Lumierre the Aftermath Animal |  Ostatní novinky
Ne že bych ve vás chtěla vyvolat závist vůči Irům... to přece vůbec ne! Ale tohle byste měli vidět.
Prvně jsem video s Frankem, který je pod článkem, zahlídla na mých oblíbených MCRupdates, pak u slsi. Tak jsem si trochu pozjišťovala, o čem tam Frank mluví.

Totiž... pokud jsem to dobře pochopila, tak v Irsku se uskuteční Killjoy Night - prostě 2. srpna se sejdou na jednom místě lidi oblečení jako Killjoys a už jen to jim dá šanci vyhrát několik cen, všechny podepsaný od kapely.
A Frank na tohle dělá právě v tom videu pozvánku.
A já se ptám... proč sakra tohle nedělají všude? Možná by tam nepřišlo moc lidí, ale zase... o to by byla větší šance na výhru! Damn.

(ale na to video koukněte, musím přiznat, že Frankie je tam fakt shmexy ^^)


International MCR Day

24. července 2011 v 11:55 | Lumierre the Aftermath Animal |  To ostatní od Lumierre
Oh ano, já vím, byl včera. Jsem opožděná. Jenže jsem nějak neměla náladu nic přednastavovat, protože jsem doufala, že se večer k počítači ještě dostanu, ale rodinná oslava narozenin se opět protáhla a mně to nijak nevadilo, protože v těch užších kruzích je naše rodina fajn.
Teď už k MCR.
Chtěla jsem oslavovat jako loni - poslouchat pořád MCR, chodit po domě v jejich tričku, koukat na DVD. Nakonec jsem poslouchala jen Bulletproof Heart a Na Na Na - a to díky tomu, že jsme tyhle dvě s bráchou celý dopoledne hráli. Damn. Vlastně to byl nejlepší způsob, jak to oslavit - já a moje kytara, jen my dvě samy, jsme zvládly celý Na Na Na (v mojí úpravě - hraju něco mezi všema kytarama, co tam zní). Sólo, intro, prostě všechno.
Aghr, je to takovej pocit, že asi hned, jak tohle dopíšu, půjdu za bráchou, abychom si to zahráli znova (než pojedu do Brna pro reklamovanej notebook, hooray).
Strašně sáhodlouze bych tu mohla popisovat to, jak moc pro mě tahle kapela znamená... ale pro představu hodím jen krátký ukázky: na zdi mám citáty od MCR - i když je mám v hlavě, pořád dokola mě baví si je číst. Jsou vedle všech plakátů, který jsem našla. Vedle fotek z Vídně. Vedle lístku z Vídně. Vedle místa, který čeká, až seženu vhodnej rámeček na Rayovo trsátko. Doteď leží na mým "nočním stolku", před spaním ho vždycky vezmu do ruky a tak nějak podivně mě uklidní, že tam pořád je - spolu s lístkem jsou to jediný věci, který jsem si kdy odnesla ze snu, protože koncert ve Vídni byl jako sen. Přímo před očima mám vedle postele plakát MCR. Vždycky před spaním zavírám oči a vzpomínám na to, jací byli ve Vídni. Překládám rozhovory, sleduju fotky. Troufám si říct, že toho o MCR vím víc než jen fanoušek, kterej poslouchá jejich hudbu.
A tohle všechno mě pořád baví.

Jak vypadá večeře MCR na tour (z roku 2007)

22. července 2011 v 21:24 | Lumierre the Aftermath Animal |  Ostatní kolem kapely
Ano, i tohle se najde na tumblr. Dotyčná, která to postnula, na dotazy, kde to vzala, odpovídá, žeprý má určitý svý zdroje. Ale vypadá to docela věrohodně.
V záhlaví je napsaný, že tohle všechno bude asi pro 60 lidí, to znamená mimo MCR i všichni ostatní kolem nich. Z toho když je 18 vegetariánů, pár veganů a jeden Frank (ty jejich požadavky tam mě dostaly)... a ještě ty jídla, co si navymýšlí... no nechtěla bych pro ně vařit! xD
No a tady už je překlad toho, co si přejou. Aspoň jsem se snažila o překlad, protože ty jídla mi až tak nešly... ale snad je to srozumitelný.

Veganský výběr... prosíme žádné houby.
Pokud uděláte veganské jídlo s houbami, prosíme o jeden talíř zvlášť pro ty, kteří nejí houby.

Gerard o svojí insipraci (MASScanvas)

21. července 2011 v 19:04 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Ráda bych vám přiblížila, co to MASScanvas pořádně je, ale já to sama doopravdy úplně nechápu, jen jsem našla na tumblr a později i u slsi odkaz na video.
Co vím, tak je to soutěž pro designéry - udělají návrh trička na téma, který zadá vybraná osobnost - tentokrát MCR (vybrali téma "Dobro vs. zlo"), pro návrh pak budou lidi hlasovat a MCR nakonec rozhodnou, kterejch pět autorů návrhů dostane $1000 a ty trička budou prodávána, přičemž výtěžek z prodeje půjde na charitu.
Na FB stránkách MASScanvas občas taky probíhají soutěže o věci od MCR.

Následující video Gerard začne slovy "Mojí velkou inspirací jsou moje žena LynZ, moje dcera Bandit a moje kapela. Oni jsou moji nejlepší přátelé, bratři. Opravdu mě inspirují."
Dál mluví o tom, co inspirovalo Danger Days - všechny ty filmy a tak podobně - už o tom hodně mluvil i v rozhovorech.
Taky se inspiruje různými místy - tentokrát to bylo Tokio. Black Parade bylo podle něj hodně "evropsky vypadající nahrávka" - uniformy, nádech té architektury, kostýmy a tak podobně. A u Danger Days je to změna, protože Danger Days je víc různorodý a snaží se říct víc věcí. Black Parade bylo hlavně o smrti a nahlíželo do minulost, ale Danger Days je o přítomnosti a o budoucnosti.


Festivalové live nahrávky MCR + MCR u Jimmyho Fallona

21. července 2011 v 15:17 | Lumierre the Aftermath Animal |  Novinky z oficálky
Doufám, že je Jimmy Fallon taky nějak trochu vyslechne, protože tady ty Late Night show bývají nejlepší ^^;
A kdo funguje na iTunes, taky na něj příjde řada.

My Chemical Romance v Late Night s Jimmym Fallonem
MCR mají naplánované vystoupení v Late Night s Jimmym Fallonem! Brzy budou další detaily.

Nahrávka My Chemical Romance z iTunes Festivalu vychází!
Nedávné vystoupení My Chemical Romance na iTunes festivalu bylo nahráváno a je teď dostupné jako iTunes EP!
Tracklist:
1. Hang 'Em High
2. Mama
3. SING
4. Teenagers
5. Vampires Will Never Hurt You
6. The Kids From Yesterday

Pokud jste propásli vystoupení MCR, můžete se na ně podívat na iTunes.com/Festival

Rozhovor s Gerardem a Mikeym: O společném dětství, drogách, vzájemné podpoře... (Kerrang!)

20. července 2011 v 11:44 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Je to asi ten nejlepší rozhovor s Wayovýma, jakej jsem kdy potkala. Neřeší se tam kapela samotná, ale vztahy mezi Gerardem a Mikeym. Jsou fakt jak dvojčata. Další rozhovor, kterej 100% stojí za přečtení a bylo proč se na něj těšit ^^

Členové kapely si nebývají bližší než Gerard a Mikey Way z My Chemical Romance. Není tedy překvapením, že si tím vším bráchové prošli společně…

"Pokud by můj bratr nebyl v této kapele, když jsem ji zakládal, nevím, jestli bych tím vším dokázal projít.
Gerard Way se dívá přes stůl na svého bratra Mikeyho a mluví o tom, jak důležité je jejich rodinné propojení.
"Je můj nejlepší přítel a rozumí mi jako nikdo jiný na zemi," odpovídá Mikey.
Ale v některých ohledech jsou zvláštní pár. Kdybyste nevěděli, že jsou příbuzní, asi byste to zpočátku nehádali. Zatímco někteří sourozenci sdílejí svoje DNA v jasných tělesných rysech, musíte se podívat hodně zblízka, abyste viděli podobnosti Gerarda a Mikeyho.
Ale když se díváte dostatečně bedlivě, nějaké tu jsou: něco kolem očí, trochu kolem úst, osobitý styl, který si oba osvojili, a pak, samozřejmě, široký přízvuk z New Jersey.
Ačkoli ani ne tak to, jak mluví, ale co říkají, vyjasňuje jejich rodinné propojení. Se soukromými vtípky a vzpomínáním na "whens and wow, I forgot thats" (radši to nepřekládám, přijde mi to takový zvláštní spojení - prostě vzpomínky na různý okamžiky a rozvzpomínání na ty zapomenutý - pozn. Lumierre) odhalují okamžiky, které vytvořily jejich pouto: dlouhé jízdy autem, kdy sdíleli Walkmana, hodiny, kdy bývali sami doma, hudební vkus, který se u nich vyvíjel zároveň, a životy, které jsou propojené sdílenými zkušenostmi.
O tři roky mladší Mikey byl ten, kdo rozdmýchal ohně kapely, když vzal svého bratra na Smashing Pumpkins do Madison Square Garden. A byl to Gerard, kdo si z toho vzal inspiraci, uvedl všecno do pohybu a nakonec vytvořil My Chemical Romance ze zkušenosti, kterou si z toho dne odnesl.
A od té doby byly jejich kroky společné: v hudbě, nápadech, alkoholové a drogové závislosti, depresích, oslavách, ve střízlivění a v mnohém dalším. A dnes mají tu náladu, aby o tom mluvili.

Dětství
Gerard: "Hodně jsme spolu zápasili jako děti, ale nervali jsme se. Vlastně když o tom tak přemýšlím, bylo mezi námi hodně zápasení..."
Mikey: "Sledovali jsme hodně WWF Wrestling a napodobovali jsme to."
Gerard: "Byli jsme si blízcí - to je možná důvod, proč jsme si blízcí až dodnes. V určitých věcech jsme se navzájem vychovávali - kreativně a citově. Oba jsme byli hodně samotářští, jestli víš jak to myslím. Vzájemně jsme se zabavovali nebo jsme mluvili o nesmyslech celé hodiny. Kvůli tomu dneska vedeme tenhle rozhovor: víme, co si ten druhý myslí, co řekne - a pořád nás to baví."

Hudba
Mikey: "Vždycky jsme měli rádi podobnou hudbu. Oba jsme milovali britpop a společně jsme poslouchávali Parklife od Blur, četli všechno v tisku, co se týkalo boje Liama Gallaghera proti Damonovi Albarnovi. Tohle všechno jsme objevili díky jednomu kamarádovi."
Gerard: "Ten kamarád mi jednou dal kazetu Best Of The Smiths, bylo to předtím, než jsme odjeli na rodinnou dovolenou do Virginie. Ty kazety nám po cestě zachránily život. Mikey a já jsme seděli v autě na zadním sedadle, každý s jedním sluchátkem od Walkmana v uchu, a sdíleli jsme The Smiths."

Smashing Pumpkins
Mikey: "Propadli jsme the Smith a poté jsme se dostali ke Smashing Pumpkins. Jednou jsme šli za školu a odjeli podzemkou do Madison Square Garden, abychom se na ně mohli podívat. Ta show pro nás všechno změnila."
Gerard: "Mikey mi koupil lístek, a tak jsme rychle skočili na vlak. Ta show začala všechno v téhle kapele. Byla zbavena té punkové 'udržet-to-v-realitě' pasti. Tahle jediná show nás naučila, že můžeme odehrát ku*va skvělou rockovou show a udržet si čest."

The Chemical Brothers
Gerard: "Tuhle přezdívku jsme taky nějaký čas měli. Bylo to kvůli tomu, že jsme spolu sdíleli fakt blbej problém s drogama."
Mikey: "Hodně jsme pili a taky jsme brávali nějaký drogy. Nakonec to byl prostředek - byl to způsob, jak se dostat z jednoho města do druhého. Musel ses povzbudit a pak se znova zastavit. Dostali jsme se do špatného stereotypu. Chyběl mi domov a byl jsem k smrti vyděšenej z toho, že mám hrát, takže jsem se měl nějak omámit. Pak jsem musel najít způsob, jak se uvolnit, takže jsem si vzal něco dalšího, co mi k tomu pomohlo. Někdy byly drogy jako instalace vypínače na zadní stranu mého krku."
Gerard: "Šílený je, že je to vlastně stejná věc, která zabila Michalea Jacksona: musel se uspat jednou drogou a pak se jinou drogou zase probudit. Tohle dělají všichni v kapelách - dělají to stejný, jen v levnější verzi na nižší úrovni."
Mikey: "Ale nakonec jsme to oba nějak zlomili. Vidíš, jaké škody ti to způsobuje a jak tě to mění. Také jsem znal lidi, kteří náhle zemřeli, protože míchali některý věci dohromady, a to bylo varování. Je to jen otázka času, než se to stane i tobě - pokud jdeš několikrát do kadeřnictví, nakonec stejně získáš svůj účes."

Way shit
Gerard: "Existují nějaké chvíle, kdy nás kapela přistihla, jak děláme něco společně a popsala to jako 'prostě nějakej Way shit?' Našly by se. Společně a jednohlasně nadáváme na stejné věci."
Mikey: "Oba nenávidíme létání. Kdybyste se zeptali ostatních chlapů, vsadím se, že by vám řekli ještě hodně dalších Way shit."
Gerard: "Vždycky jsme v letištní hale půl hodiny před tím, než někam máme odletět, a pijeme kafe. Vždycky poukazujeme na věci ve stejný čas a děláme stejné věci."
Mikey: "Vždycky jsme ve všem super předčasní, je to zvláštní."

Podpora
Gerard: "Mikey mi vždycky hlídá záda. On a moje žena jsou lidé, kteří mě v životě nejvíce podporují. Cokoli chci udělat, on je tu vždy pro mě: od práce na kresbě ještě když jsme byli děti, až po to, co děláme teď. A já jsem se vždycky snažil být tu pro něj. Vědět, že tam venku je někdo, kdo má tolik důvěry v to, co děláte, je skvělé."
Mikey: "Jsou chvíle, kdy se podíváte přes stage, vidíte ho, a pak se ve vzpomínkách vrátíte do společného dětství. Kdysi jsme o tom vtipkovali: 'Nebylo by cool, kdyby...'. Měli jsme představy o tom, jak by naše kapela mohla vypadat, jak by zněla naše hudba a jaké by to bylo. V našich hlavách jsme si formovali představy o téhle naší imaginární rockové kapele."
Gerard: "Vždycky jsem si představoval sebe, jak spolupracuju s ním - a vždycky budu. Pokud bychom se rozhodli, že neuděláme My Chem, stejně bych dělal něco s Mikeym, nemohlo by to být jinak."

Wayové v zítřejším Kerrangu

19. července 2011 v 18:48 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Trochu filtruju nadšení.
Těším se na zítřejší Kerrang! a na jeho scany, protože ve článku, kterej vyšel na stránkách Kerrang!, bylo psaný: "K! se podívá nato, jak moc se bratří z My Chemical Romance Gerard a Mikey Way doopravdy navzájem znají."
Z nadpisů je vidět "Navzájem jsme se vychovávali" a "Sdíleli jsme spolu fakt blbý drogový problémy..."
Hned jak najdu scany, přeložím ^^

Rozhovor s Frankem a Gerardem - iTunes festival

19. července 2011 v 18:40 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Jsou to jen čtyři otázky - ale dobrý otázky. Ukázka toho, že zábava se dá postavit i na čtyřech otázkách... ^^

Q1: Jestli už někdy hráli na místě konání iTunes festivalu.
Gerard i Frank říkají, že ne, a přiznávají, že je to příjemný místo.
Q2: Když jsou teď na World Contamination Tour, jak dlouho jsou bez sprchy - je to tak pět nebo šest dní?
Gerard hned že "to néé", přiloží prst na pusu a zamýšlí se a pak odpoví, že dva a půl dne.
Frank ještě dodává, že po tomhle interview mají možnost jít do sprchy, ale on že nepůjde.
Q3: Ani ne tak otázka - moderátorka nadhodí Gerardovo účinkování ve školní hře, kde hrál Petera Pana.
Gerard říká, že dokonce ještě má ten kostým - je to takový plášť, takže když ho dá na sebe, vypadá fakt jako z Pána prstenů. A pořád mu ten kostým sedí, prý musel být fakt obří dítě. Moderátorka jen "Oh, sexy Peter Pan" - a Gerard: "Nemyslím, že je na tom něco sexy"... xD
Q4: Poslední - letos je to deset let od založení kapely. Co MCR udělají?
Oba se tváří, jakože neví - ale podle mýho skromnýho názoru spíš neví, kterou z tisíce variant si vybrat, protože jak je znám, nápadů mají až moc.
Gerard říká, že už se o tom hodně bavili - mají něco speciálního vydat? Mají odehrát speciální show? Hrát třeba jen první album? Některý songy už nehráli asi devět let. A moderátorka na to: "Asi už budou rezavý." a Gerard a Frank souhlasí, že budou potřebovat aspoň rok, než se zas dají dohromady.


Rozhovor s Frankem (DIY) - druhá část

18. července 2011 v 20:40 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Pokud jste nečetli první část, tak vás doslova prosím - tohle si přečtěte. Frank tam fakt dobře mluví - hlavně v tý části po otázce ohledně fans. Mluví o fanoušcích samotných a taky o tom, že radši bude nepřijímanej a sám sebou, než oblíbenej a uznávanej.
Prostě tohle by si každej měl přečíst.
Enjoy.

Jsem si jistý, že po Reading & Leeds budete chtít hodit nohy nahoru a odpočívat, ale vy letíte domů pro naprosto obrovské Honda Civic Tour s Blink 182 jen čtyři dny po festivalu - jak si rozvrhujete čas, abyste se stihli připravit na tahle vystoupení stejně jako na všechny nadcházející festivaly?
Je to bláznivý, začne to 5. srpna, takže vlastně budeme dělat tour ve Státech, pak přeletíme na Reading & Leeds, pak se vrátíme a budeme pořád na tour. Slabí a vyčerpaní u nás nemají čas na odpočinek, ale víš, tak je to pořád... ale my to takhle máme rádi. Už tak je velký štěstí, že děláme velkou tour, kde máme svoji mítnost, ve které se můžeme rozehřívat, takže už když jedeme jednu tour, připravujeme se na další. Ale teď se spíš starám o to, co máme pod kontrolou. Pak máme tuším dva týdny přestávku na to, abychom doopravdy dali hlavy dohromady ohledně festivalů - a pak jsme znova na turné.

Nedávno jste hráli na Radio One's Big Weekend v Carlisle - nebyl to trochu divný pocit, když jste hráli mezi Taio Cruzem a Lady Gaga?
Víš, bylo to zvláštní. Je to něco, co jsme nikdy předtím nedělali, ale já mám rád takovýhle věci, protože hraješ pro lidi, před kterýma bys nikdy neměl možnost hrát a hraješ s kapelama, se kterýma jsi ještě nikdy nehrál. Je to zvláštní situace, mám pocit, že mám štěstí, když naše kapela může dělat takovýhle věci.

Už od prvního příchodu MCR do vědomí veřejnosti jste se pořád snažili setřást obávanou nálepku 'emo'. Máš pocit, že když jste jako kapela často spojováni se slovem, které je tak často používáno hanlivým způsobem, brzdí to kapelu, nebo máš pocit, že vás to spíš popohání vpřed?
(směje se) Oh, no, z mého osobního pohledu nás to nikdy nijak nebrzdilo. Spíš myslím, že to možná drželo ostatní lidi od toho, aby nás jako kapelu poznali a zjistili, že je to jen víc než tahle "nálepka"... ale myslím, že to pramení z lenosti zjistit, o čem tahle kapela je. V těchto dnech je svět mnohem obsáhlejší - je mnoho nových kapel, mnoho nových proudů a nevím čeho všeho ještě a to všechno je hodně pomíjivý, takže lidi si říkaj "Oh, dovol mi se na to kouknout fakt rychle... oh, zní to jako tady tohle... fajn, tak to hodíme na tuhle hromadu. A takhle to budou všichni označovat i dalších pět let a to je způsob, jak všechny ty nový věci setřást. Ale my jsme tomu nikdy doopravdy nedávali nějakou velkou váhu. Je to jedna z těch věcí, kde nám řekneme "Tak jakej je to pocit, když jseš nová příchuť emo tohohle měsíce?" a já řeknu "Ah, kdo se o to ku*va stará? Ani vlastně nevím, co to znamená. Ty víš co to znamená? Protože já fakt nevím, co to znamená," Je to úplně stejný jako to, co se stalo v 90. letech s grunge a alternative - alternative se stalo mainstreamem a kdo ví, co vlastně ten výraz znamenal. Ale stejně si myslím, že je to docela zábavný, myslím tím být zasazenej do žánru, kterej byl pomíjivej a nic neznamenal - a ty jsi tu pořád, i o deset let později. Lidi si budou říkat "Uh, hádám, že teda už nezapadáte do toho žánru, že?" a mi jim řeknem "Jo, nikdy jsme neříkali, že do něj zapadáme!"

Jedna z věcí z patrných věcí na My Chem je, že se zdá, že vás fans opravdu zbožňují - musí to být skvělej pocit, když máte tak oddané přívržence, kteří jsou s váma už od úplného začátku?
Jo, už od toho, co jsme začali hrát, chodí děcka na naše show a jsou fanouškové kapely, umění a toho množství práce a času, kterou do toho všeho dáváme - a oni si toho fakt hodně váží a my máme to štěstí, že jsme toho všeho součástí. Je to opravdová komunita - jsou velice umělečtí a kreativní a dělají si věci po svém a opravdu, uppřímně milují kapelu - a my jsme si toho odjakživa cenili, ale já myslím, že to oni ví. A teď jsme o deset let starší a máme děcka, která rostla s kapelou a berou na show svoje rodiny, je to šílený. Budeme hrát show a Gerard se zeptá, kolik lidí nás předtím nikdy nevidělo a přihlásí se asi tak polovina lidí - a pak se zeptá, kdo nás viděl už tak pětkrát nebo desetkrát a to bude ta druhá polovina. Takže, víš, přicházíme s kapelou do období, kdy hrajeme pro takovéhle široké rozpětí posluchačů - jsou tam mladý děcka, pak tam jsou rodiče který přivedli svoje děti a jsou tam i starší bratranci a sestřenice nebo přátelé, které přivedli do tohohle dového davu - a to je fakt pocit, jako bych se vrátil ke své oblíbené kapele v časech, když jsem byl malý dítě. Však víš, starší kámoši nebo sourozenci ti dají kazetu a řeknou ti "hej, koukni na tohle." A takovej je to pocit - a takhle by to taky mělo být. Mělo by to být prostě takhle přirozený.

Pro kapelu je vždycky nejlepší, když si buduje fanoušky přirozeně s postupem času...
Určitě. A když se prvně k tý kapele dostaneš, máš pocit, že jsi našel tuhle kapelu a stává se tou tvojí kapelou - a ty se v tom cítíš identicky a myslíš si, že je to něco doopravdy důležitého. A pak se můžeš vrátit a říct si "Pání - když jsem byl na základce, vycházelo Revenge a oni to album našli až teď!" - a to je celkem cool.

Už jsi zmínil, že teď máte mnohem širší rozsah posluchačů, ale vždycky se mi zdálo, že máte radost z toho, že jste 'outsideři' mainstreamové hudby a scény - je to tak, že se necítíte dobře se statusem multiplatinoví a světoznámí?
Víš, je to docela OK, protože pokud se nad tím zamyslíš, jsme vlastně pořád ti outsideři. Jako třeba když děláme show, jako byla ta v Carlisle, pořád máme takový ten pocit typu "Wow, poslali tuhle pozvánku špatným lidem!" (směje se) Je to hodně divná věc, protože my nejsme mainstreamová kapela, takže nebudeme nikdy považování v popovém světě za hitmakery, v tomhle jsme pořád ti vyděděnci - nejsme dost cool, abychom byli na některých stránkách, chápeš. Pitchfork nikdy neřekne, že se mu líbí naše alba. Nikdy je nepříjmou všude - ale víš co? Je to takhle ok - s*át na to. Jsem rád v naší malý skupince. Nepotřebuju, aby mě přijaly děcka, který jsou cool, nebo děcka, který jsou "pro-školu-moc-cool", víš? Nemám rád označování, prostě jsem rád takovej, jakej jsem - a my se nikdy nikomu nebudeme podbízet.

A jedna poslední otázka: Pokud bys jel na festival do narychlo UK a mohl si vzít jen JEDNU věc, co by to bylo?
Pane jo... asi by to byly holínky nebo nějaký oblečení do deště jako třeba galoše, protože já vím, že i když úplně neprší, vždycky je tam bahno a většinou je to bahno, který tě nas*ere a ty s*ačky jsou fakt příšerný (směje se).

Jsme všichni duchové?

17. července 2011 v 22:22 | Lumierre the Aftermath Animal |  To ostatní od Lumierre
Jak víš, že nejsi mrtvá a tvůj život nejsou jen vzpomínky na minulost?
Už je to nějakej pátek, co jsem na tuhle větu kdesi narazila. Možná na Twitteru nebo na Tumblr, už nevím, ale zaujalo mě to. Vlastně o tom od tý doby přemýšlím.
Co když jsme všichni mrtví? Co když už je dávno po konci světa? Jen si všichni vzpomeňte. Určitě měl každej někdy pocit "déja vu" aneb "tohle už jsem viděla, přesně tohle už jsem zažila". Zrovna tohle by tomu nahrávalo.
A nejen tohle. Když bych zašla na tu "další úroveň", jen si vemte věštby. Nebo lidi, kteří ve snech vidí svoji budoucnost. Co když jsou to jen lidi, co vidí "o vzpomínku dál" a my všichni už vlastně nežijem, jen vzpomínáme?
Nikdo by nedokázal vyvrátit to, co se s náma stane, protože už je to prostě daný, protože už jsme to prostě zažili a teď jsme postoupili někam dál.
Šílenství? I mně to tak příjde. Ale docela mě to nahlodalo.
Jen o tom popřemýšlejte...
Nebo jsem mrtvá jen já? A to všechno tady je jen realita postavena z mých vlastních vzpomínek?



Rozhovor s Frankem (DIY) - první část

17. července 2011 v 21:35 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Rozhodla jsem se tenhle rozhovor rozdělit na dvě části - je delší a dneska nějak nemám náladu překládat ho celej.
I když se třeba nějaký otázky už opakujou, přeložila jsem je taky - on občas Frank otočí debatu úplně jinam, takže to stojí za přečtení... xD

Kde jsi a co právě děláš?
Právě jsem v Los Angeles. Měl jsem včera volný den a právě jedeme do Bakersfield, California na dnešní show.

Jak se připravujete na vystoupení na letních festivalech v UK?
Pane jo, je to šílený. Když jsme prvně mluvili o těchhle festivalech, měli jsme pocit, že máme ještě hodně času, ale vlastně už žádnej čas nemáme. Udělali jsme tour tady ve Státech, hráli hodinu a půl každou noc, zdokonalovali songy, který jsme už dlouho nehráli. Teď to začíná nabývat tvarů připravených pro velkej závod. Budeme dělat na pozici headlinerů, takže v rozpisu máme docela dost času, budeme do produkce dávat všechno, co jako lidi zvládneme a prostě se zaměříme na hudbu, která spojuje všech těch deset let, který jsme kapela - a právě to procvičujeme po celou dobu téhle tour.

Reading & Leeds bude poprvé od roku 2007, kdy budete dělat headlinery na festivalu v UK. Co se u MCR od té doby změnilo?
Celý život se naprosto změnil. Všichni jsme ženatí a někteří z nás mají děti. Dali jsme si po The Black Parade nějaký čas, abychom znovu zjistili, proč tak milujeme to, co děláme, kdo jsme jako lidé a pak se vrátili starší a rozumnější, cítili jsme se být víc ve své kůži a napsali jsme album, na které jsme opravdu, opravdu hrdí. Takže máme kapelu, která dospěla a vyrostla. Jsme prostě hrdí na to, že se vracíme zpět a objevujeme se na těchhle festivalech v pozici headlinerů. Ani jako dítě jsem si nemyslel, že bychom mohli mít tuhle možnost - a my tuhle možnost máme, takže tam chceme přijít a ukázat, proč jsme tu už deset let a proč jsme ještě neodešli.

Máte pocit, že si headlinování zasloužíte?
No... (směje se), víš, je to jedna z těch věcí, ve kterejch musíš mít nějaký limity... je potřeba mít sebedůvěru, ale nebýt namyšlený. Nemyslím, že si někdy řeknu "Oh sakra, zasloužíme si takový sety, jako mívaly ty legendární kapely!", chápeš? Ale stejně tak mám pocit, že si zasloužíme to, co k nám příjde, protože - pracovali dostatečně těžce? Jo. Je to divná věc, myslím, že odpověď by byla podle toho, kterej den by ses mě zeptal.

Setkali jste se s jakýmsi - ehm - spíš nepřátelským uvítáním. Doufáte, že tomu letos uděláte přítrž?
Ah, kdo ví? Myslím, že jedna z věcí, která nám nahrává, je, že Slayer nejsou na programu Reading & Leeds! (směje se) Ale jo, je to jedna z těch věcí, takovejch tradičních věcí. Můžeš z toho být buď ku*va nas*anej a odejít, nebo tam ku*va přijít jako chlap a odehrát. Víš, myslím... je to takovej Blue Brothers okamžik, chápeš? (směje se) Zažil jsem to i s ostatníma kapelama, samozřejmě to nebylo na takovejch velkejch festivalech, ale vždycky na vás hází hodně s*aček, když jste mladá kapela vyrůstající na punk rockový scéně, která hraje ve sklepech a tak podobně. Ale zvyknete si na to, víte? No a, já nevím... pár lahví mě nikdy nevyděsí.

Máte pocit, že máte něco, co musíte určitým lidem tohle léto dokázat?
Um... (dlouhá pauza) Ne, nemusím nikomu nic dokazovat. Jsem takovej, jakej jsem a my jsme takový, jací jsme - a jsme tu už deset let, víš? To je jedna z věcí, na kterou jsem v téhle kapele hrdý, jsem hrdý na to, kdo jsme, kdo jsou moji nejlepší přátelé a pokud to někomu nevyhovuje, je to jeho zlo. Nemusím to nikomu dokazovat.

Takže co můžeme očekávat od vašich vystoupení na letošních festivalech? Pravděpodobně to nebudou žádné decentní záležitosti...
Jo, nemyslím si, že bychom někdy dělali něco decentního, teda mimo aftershow! Myslím, že tohle je jedna z věcí, o které je naše kapela - tím myslím, že nikdy nevím, co je u nás v očekávání. Je zábavný být součástí kapely, kde nic není plánovaný. Myslím, že můžete očekávat, že dáme ze sebe všechno - krev, pot a slzy - ale to je všechno, co můžu slíbit, že budeme ze sebe dávat všechno na 150% úplně každou show.

Nominace #SINGItForJapan - hlasování

16. července 2011 v 20:48 | Lumierre the Aftermath Animal |  Novinky z oficálky
Když už jsem u toho článkování...
Všichni byste teď hned měli jít a hlasovat za #SINGItForJapan. Protože z toho výběru, co tam je, #SINGItForJapan šlo na nejlepší věc.

Autor: MCR
"#SINGItForJapan" nominování na ocenění VH1 Dělej něco
Song My Chemical Romance "#SINGItForJapan" je nominování na ocenění VH1 Dělej něco (Do Something) - charitativní píseň. Fans můžou hlasovat za MCR na stránkách VH1.

Rozhovor s Gerardem - Radio One

16. července 2011 v 20:36 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Celý si to můžete poslechnout z tohohle - já dělám opět jen výpis, ne doslovnej překlad - ty míň zajímavější části krátím úplně.

První otázka - jak se Gerardovi vystupovalo. Ve zkratce říká, že to bylo fakt dobrý - byli na stage dýl kvůli jinýmu zrušenýmu vystoupení.
Dál se baví o tom, že lidi tam prostě příjdou, aby měli nějaký hezký zážitky. A Gerard souhlasí a říká, že z toho vlastně žijou.
Moderátorka se ptá, jestli je pro ně těžký vybrat setlist. Gerard říká: "Je to těžký. Dělá to Frank, je na to mistr. Dělá i dobrý vlastní mixovaný kazety. Dělá dobrý setlisty, myslí na všechno."
Moderátorka nadhodí, že už projeli hodně festivalů, ale že T in the Park je poslední. Gerard přiznává, že se na to těšil a že byl nervózní, protože je to velký vystoupení.
Pak ještě řeší, že MCR přijedou Reading and Leeds a dají si mezi tím takovou přestávku a Gerard vysvětluje, že tam pojedou vlastně mezi tour v Americe a že si řekli, že chtějí mezi tour dělat přestávky.
A nakonec - nejoblíbenější Gerardův song ze setu, kterej ten den hráli. Říká, že podle toho, jaký má teď pocity, je to Destroya, protože je to fakt úžasný. Rád hraje lidem takovej odlišnej song jako je Destroya, dozví se o něm z rádií a z televizí. Je to pro něj důležitej song.



I tak se dá vyfotit s MCR...

16. července 2011 v 20:08 | Lumierre the Aftermath Animal |  Společný
Oh, víte, co bych nechtěla? Mít takovouhle fotku s MCR xD
Podívejte se na toho týpka na pravý straně. To je fakt zabijácký.