Únor 2012

Coup de Main z Big Day Out: Rozhovor

25. února 2012 v 13:27 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Ten článek od CDM má v podstatě dvě části - článek a rozhovor. Mám toho celkem dost, dneska asi nestihnu přeložit ten článek, ale tady je aspoň rozhovor ;)

COUP DE MAIN: Tohle bude poslední Big Day Out na Novém Zélandu. Když už jste tu hráli dvakrát, jak byste porovnali BDO s ostatními festivaly?
Frank: To je smutný.
Ray: No, jedna věc je...
Frank: Víc volných dní! Máme víc volných dní, protože hodně cestujeme. Bohužel tohle je můj první BDO, protože během toho prvního jsem byl nemocný, ale fakt se mi to líbí. Je vedrný a opravdu krásný, máme možnost vidět mnoho úžasných míst. Myslím, že každá zastávka tohoto turné je asi jako 'nejkrásnější zastávka na Warped Tour', tak nějak *směje se* Takový z toho mám pocit.
Ray: A lidi jsou taky fakt skvělí. Vzpomínám si, že když jsme tu hráli naposled, dav byl... bylo jedno, jak moc je vedro, všichni jsou tu proto, aby se bavili, ta atmosféra a energie tam je opravdu pozitivní, což se úplně vždycky na festivalech nestává.


Mikey o svých depresích (Kerrang! 2008)

22. února 2012 v 20:23 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Starší rozhovor s Mikeym. Přišlo mi zajímavý ho přeložit, protože hodně lidí mluví o Gerardovi - vlastně se mluví jen o něm. Ale on nebyl jedinej, kdo měl v kapele problémy. Ani Mikey nebyl daleko od sebevraždy.

Interviewer: Když jste vytvářeli The Black Parade, čím sis procházel?
Mikey: Byla to směs toho, že mi bylo pětadvacet, bral jsem antidepresiva a v kombinaci s nimi jsem pil. Přestal jsem s drogami, ale začal jsem být fakt dost v depresích. Prošel jsem si mnoha traumatizujícími událostmi, které jsem dostatečně nepřijal nebo nevstřebal. A hned, jak jsme se vrátili z turné s Three Cheers For Sweet Revenge, jsem se přestěhoval do Brooklynu. Bylo to poprvé, co jsme měli možnost být nějakou dobu doma. Bylo to poprvé, co jsme měli možnost být na chvíli lidmi. Pro mě to byla tvrdá rána. Byl to divný pocit. Nemohl jsem si zvyknout na to, že jsem doma dva nebo tři měsíce. Prostě jsem to nepobíral.

Interviewer: Bylo to matoucí?
Mikey: Jo, všechno mělo být v klidu a v pohodě - ale nebylo. A navrchu těch všech chemických závislostí bylo to, že jsem nedávno oslavil dvacet pět let, což mě deprimovalo. Doléhal na mě život.

Interviewer: Byl na kapelu velký nátlak, aby napsala úspěšného následovníka Three Cheers For Sweet Revenge?
Mikey: Jo, byl v tom i určitý nátlak. Lidi říkali "Vytváříte následovníka, musíte porazit to předchozí album." To jsem měl celou dobu na mysli. Pak jsem si také začal dělat starosti se svými vlastními schopnostmi.

Interviewer: Se svými hudebními schopnostmi?
Mikey: Jo, těmi i všemi dalšími. Vlastně se mi celkově úplně všechno honilo hlavou.

Interviewer: Myslíš, že už jsi teď deprese porazil?
Mikey: Nevím, jestli jsem je úplně porazil. Ale jsem na tom teď sakra líp. Jsem teď tak na osmdesáti nebo devadesáti procentech. V podstatě se stalo to, že jsem opustil Paramour House (ve kterém MCR psali a nahrávali The Black Parade). Došlo u mě k duševnímu zhroucení. Prošel jsem nějakým traumatem. Opustil jsem dům a byl jsem u jednoho z mých nejlepších přátel (právní zástupkyně kapely, Stacy Fass). Opuštění Paramour bylo po mě zlomovým bodem. Ten dům vyhrotil všechno, co jsem měl v hlavě, a udělal všechno milionkrát horší.

Interviewer: Proč je to tam tak špatné?
Mikey: Je to tím, že když jsi v tom domě, je to, jako bys byl v jiné zemi. Nemůžeš se dostat k telefonu a internet je tam taky špatný, takže jsem měl pocit, jako by odešla všechna moje komunikační spojení. Tou dobou jsem ještě neměl řidičák, takže jsem byl v té nemovitosti uvězněný. Byl jsem míle daleko od všeho. Měli jsme dlouhý a rázný rozpis zkoušek, kdy jsme se probouzeli v poledne a hráli do půlnoci. Pokud propojíte tyhle fakty s tím, že jsem měl maniodeprese, bylo to všechno složité pro někoho, kdo políval benzínem všechny své problémy a podpaloval je.

Interviewer: To je hodně složitá cesta k vytvoření alba.
Mikey: Jo. A já jsem jí málem neprošel.

Interviewer: Měl jsi blízko k sebevraždě?
Mikey: Hodně blízko. Věděl jsem, že opustím kapelu, nebo možná prostě opustím celou planetu Zemi - měl jsem pocit, že je to buď jedno, nebo druhé. Prostě jsem si říkal, že se s tím nemůžu vypořádat.

Interviewer: Kdo ti pomohl se z toho dostat?
Mikey: Oh, všichni. Moje kapela, můj bratr, moji rodiče, moje snoubenka, všichni moji nejlepší přátelé. Moje kamarádka Stacy mi zachránila život. Dostala mě pryč z toho domu, vzala mě k sobě domů, vykopala mě z postele a donutila mě jít na schůzku s terapeutem. Donutila mě k tomu, abych si zajistil aktivní pomoc.

Interviewer: Setkával ses s více terapeuty?
Mikey: Chodil jsem týdně ke čtyřem různým doktorům. Byli jen kousek od toho, aby mě hospitalizovali. Myslím, že i Gerard chtěl, abych tam zůstal.

Interviewer: To bylo tak vážné?
Mikey: Ano, bylo to hodně špatné, ale věděl jsem, že když si mě někde nechají, nepomůže to. Na to jsem byl moc silný.

Interviewer: Zdá se, že se teď cítíš lépe.
Mikey: Jsem teď na lécích a to pomáhá. Můj bratr i já máme za sebou deprese, je to genetická záležitost. Všichni lidé nejsou vystresovaní stejně. Já a on jsme se tak narodili. Takže beru léky. A všechno už je pro nás skvělé. Takhle spokojený jako teď jsem nebyl od svých čtrnácti let. Jsem na vrcholku světa, vážně jo.


February Musical Madness

20. února 2012 v 19:53 | Lumierre the Aftermath Animal |  Ostatní novinky
Když se teď nic neděje, hodím sem aspoň tohle.
My Chemical Romance jsou v soutěži MTV February Music Madness - a teď je to zase boj MCR a 30STM. Hlasovat se může tuším i víckrát.
A hlasuje se tady.
Takže žádný rozhodování. A když už dělit hlasy, tak prosím v poměru tři pro MCR ku jednomu pro 30STM! xD

Nový náramek MCR z HotTopic

18. února 2012 v 18:18 | Lumierre the Aftermath Animal
To nepotřebuje komentáře. Vážně mě to pobavilo. Přece jen... ten nápis je dokonalej. "MCR dochází s*ačky, které by sdělili na gumovém náramku."
Náramek stojí $7.00 + poštovný, který stojí pomalu jednou tolik.


Gerard o kapele LostAlone

17. února 2012 v 22:55 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
LostAlone patří k mým oblíbeným kapelám, takže jsem tenhle článek překládala ráda. Je to z jednoho scanu přímo z časopisu NME.
Enjoy.

Z Gerarda Waye se stává tipař
Hlava MCR uznává trojici z Derby LostAlone za to, že ho zachránili od 'osobního boje.'

Všichni jsme tam byli: tříštivý úder v polovině 133 vystoupení, kamion za několik milionů pro světové turné, s*ačky zasáhnou fanouška. Pro Gerarda Waye z My Chemical Romance přišla útěcha v již zmíněné části hvězdného turné Black Parade v nepravděpodobné podobě - od trojice LostAlone z Derby, jejichž hudba ho podle jeho vlastních slov zachránila z hlubin beznaděje a dovedla ho k roli výkonného producenta jejich březnového alba I'm A UFO In This City.
Když Way o kapele uznale mluvil pro Radar, řekl: "Poprvé jsem uslyšel LostAlone přesně v ten čas, kdy jsem je potřeboval. Byli jsme až po krk hluboko v šestiměsíčním turné s The Black Parade a já jsem procházel emocionální změnou a osobním bojem. Uplynulo dlouho od toho, co jsem slyšel něco, co mluvilo přímo k mému zničenému a rozzlobenému šestnáctiletému já, a přesto si to mohl užívat i můj třicetiletý mozek. Znám každé slovo každé písně, kterou kdy napsali."
Ale zatímco podpora frontmana MCR je bezpochyby dar, příběh LostAlone nepřipomíná klidnou plavbu. Původně podepsali smlouvu s Warner v roce 2009, ale dalo jim to tři dlouhé roky, než opravdu vydali UFO kvůli různým dohadům s vydavatelem a změnami v line-upu. Zpěvák Steven Battelle říká napůl žertem: "Jsem přesvědčen, že ta prázdnota by se mohla proměnit v postupný kurz nazvaný Přežívání ve žraloky zamořených vodách. První část: Vše zpochybňuj, nikomu nevěř..."
Nicméně kapela je teď připravená vyrazit a tento týden začíná její velké turné po UK s 37 zastávkami.
Way, snad ne moc překvapivě, je naprosto přesvědčen jejich potencionálem k tomu, aby zaútočili na pozici - tvrdí: "Vždycky jsem o nich přemýšlel jako o kapele, která je nám hodně podobná v tom směru, že jsou taky banda přátel ze své nory, úplně sami, není možné je s něčím přímo srovnávat. A díky tomu tvoří hudbu, kterou nedokáže vytvořit nikdo jiný."

Terribly sorry...

15. února 2012 v 21:38 | Lumierre the Aftermath Animal |  Info o chodu blogu
Chci se jen omluvit za svou neaktivitu...
Tenhle týden je trochu náročnej, pořád píšeme testy, měli jsme pár slezů s kapelou, dvakrát klavír, zítra jdu ke kadeřníkovi...
Ono i tak se kolem MCR moc neděje, ale chtěla bych překládat i starší rozhovory... tak uvidím.
Nezlobte se, prosím.
Lxo

Když spojíte dva Frankovy psy...

12. února 2012 v 20:21 | Lumierre the Aftermath Animal |  Ostatní fotky
Frank byl zase aktivní na Twitteru. Věděli jste, že když spojíte dva jeho psy jménem Mama a Sweet Pea, vznikne vám Rizzo z Muppetů?
Frank to popsal v jednoduché rovnici doplněné o obrázky...



Mikey a Ray o Nirvaně (Fender)

10. února 2012 v 19:08 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Protože právě Fender nedávno vytvořil kopii kytary Kurta Cobaina, ptal se několika hudebníků na jejich názor na kapelu Nirvana. Mikey a Ray u toho nechyběli...

Když jsem poprvé uslyšel Nirvanu, mělo to za následek to, že jsem chtěl začít kapelu. Kurt Cobain byl úžasný talent a hrál na nervy jedné celé generaci. Nebyl hairmetalová #%*!, která střídala holky, ani se nesnažil být takovým tím 'rockovým božským virtuózem'. Byl to normální chlap, který psal skvělé songy a hrál je ze svého nejhlubšího nitra. Hudba Nirvany měla význam a byla hrána pod zuřivým záměrem. Přimělo mě to snít o tom, že jsem v kapele dosažitelné děckám, jako jsem byl já. Kurtovo psaní songů, jeho postoj a dravý zvuk ke mě promlouvaly v mnohých hladinách. Když jsem byl dítě, jediné, co jsem chtěl, byl Jagstang a pak začít kapelu - a je hezké vidět, že nový, Kurtem inspirovaný model pro tuto generaci.
-Ray Toro, My Chemical Romance

Kapela jako Nirvana je něco jako Halleyova kometa - je to něco, s čím se možná setkáte jen jednou za život. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem viděl premiéru videa Smells Like Teen Spirit na MTV's 120 minutes. Můj bratr mě zavolal do pokoje a byl to pro nás oba takový ten okamžik, kdy vám padne brada až na zem. Nirvana kompletně změnila naše uvažování a pocity ohledně rockové hudby. Pravděpodobně to byl podobný pocit jako ten, který měli děcka v šedesátých letech, když uviděli Beatles přijíždět na Ed Sullivan. Hudba Nirvany promlouvala k naší generaci a bezpochyby bude ovlivňovat i následující generace.
-Mikey Way, My Chemical Romance

Gerard o budoucnosti kapely (Kerrang!)

9. února 2012 v 10:34 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Gerard jak ho neznáme - moc se nerozpovídá, je stručný, ale o to víc otázek máme odpovězených. Říká hodně o budoucnosti kapely - nepopírá ani to, že by nové album vyšlo už letos.

Gerard Way směřuje do přenosné kabiny v backstage na Big Day Out v Sydney jako muž, který míří na misi. Když vezmeme v úvahu, že My Chemical Romance míří na stage za 45 minut, vlastně na misi je. Vypadá štíhle a mluví rychle, je oblečený od hlavy až k patě v černé a má oči skrytí za temnými slunečními brýlemi. Dnes odpovídá krátce a ostře - ale poté ho čeká mnohé rozehřívání a hodiny stále tikají. Tenhle cyklus vystoupení Big Day Out reprezentuje konec turné s albem Danger Days z toku 2010 - tedy perfektní čas na to, abychom zachytili, co bude další...

Jak se vám jeví rok 2012?
"Skvěle. Právě jsme získali nové studio. Pronajali jsme si v Los Angeles budovu, ale nebylo to přímo funkční studio, takže si tvoříme svoje vlastní. Takže teď budeme mít vlastní možnosti k tomu, abychom vydávali mnohem víc hudby."

Začali už jste psát nové album?
"Jo. Je cool, že jsme už na turné strávili psaním nového materiálu hodně času. To jsme před Danger Days nikdy neudělali."

V čem myslíš, že to je?
"Myslím, že prostě nesmíš dojít k vyhoření. Opravdu si užívat znovupropojení s tvorbou hudby, prostě být inspirovaný, kdežto po Black Parade jsme neměli inspiraci tolik tvořit, takže všechny věci navíc zmizely."

Už jste dokončili nějaký song?
"Ne, pořád na tom pracujeme."

Mohl bys nějak popsat, jak to zní?
"Nepopisuju to."

Můžeš to s něčím srovnat?
To je ta stejná otázka! Ale i tak je jiná. Je to pro nás extrémně vzrušující.

Začal jsi už uvažovat o textech?
"Ne. Myslím, že bude záležet na tom, jakých bude dalších šest měsíců mého života, protože ty se většinou odrážejí v textech."

Když si vzpomeneš na Danger Days - na jeho přijetí, na turné - šlo všechno tak, jak jsi doufal?
"Jo, zvlášť tehdy, když jsme hráli na Reading and Leeds. Byl to velký okamžik právě pro album, protože jsme se o ten set záměrně hodně opírali - a díky tomu jsme na něj byli opravdu hrdí."

Udělali byste teď něco jinak?
"Ne, nikdy bychom nic neudělali jinak. Je to nemožné."

Jaké jsou tvoje naděje pro rok 2012?
"Doufám, že budování našeho studia půjde dobře, takže budeme moci co nejdřív nahrávat."

Jak moc se toho budování budete účastnit?
"Najali jsme si lidi, kteří si poradí s akustikou. Co se týče vzhledu, mám na starosti hodně věcí - každý z nás bude mít podíl na návrhu vzhledu i celkové atmosféry."

Jak bys shrnul pocity v kapele?
"Fantastické. Míříme do desátého roku a milujeme to, že jsme v kapele. Je to něco, od čeho nemůžeš utéct, co nemůžeš opustit nebo se od toho vzdálit - a to je skvělá věc."

Jak si Jarrod Alexander zvyká na bubny?
"Je fakt skvělej, je to ten nejlepší chlap, ku*va skvělý bubeník. Neměli jsme moc času na to, abychom se dostali jeden druhému pod kůži, ale teď už máme - a rozumíme si velmi dobře."

Vypadá to, že s ním zůstanete na delší dobu?
"Nemluvíme o stálých bubenících. Kapela jsme my a nikdy nemůže být někdo další stálý. Je nemožné o tom uvažovat třeba i na příštích pět let. Ale rádi s ním hrajeme.

Takže se letos dočkáme nového alba?
"To není možné říct. Ale když začneme pracovat brzo, je to vždycky dobré znamení."

Bude doprovázeno novým vzhledem kapely?
"Tím jsem si jistý - jinak by to byla nuda."

A nějaké nápady na to, jak by to mohlo být?
"Ne, to by mohlo říct i něco o hudbě."

Gerard a Mikey pro Take40

7. února 2012 v 20:35 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Další rozhovor s Mikeym a Gerardem. Není to úplně dokonalej překlad, ale to hlavní jsem snad vypsala. Video najdete tady.

Jaké to je, když jste v hitparádě s Lady Gaga, Rihannou a Beyonce?
G: Když se to stane, je to příjemné, protože ta hudba a umění, které tvoříme, by tam venku mělo být. Proto to děláme. Pokud je to tedy porovnáváno s něčím, co vychází ve stejný čas, je to přijatelné, je to fajn.
M: Je to celkem cool, jsme parta přátel, nahráli jsme demo na půdě, hráli jsme ve sklepech a teď nás zmiňují na takových místech. Je to zajímavé.

G: Myslím, že jsme trochu jako zvířata, protože ze sebe rychle otřepáváme rozpaky. A jsme rocková kapela, rádi to děláme. Nepotrpíme si na červené koberce, nestavíme se do pozic, kdy bychom měli být v rozpacích. Pokud se takhle zviditelňuješ, získáváš pozornost a jsi automaticky obětí ostudy a rozpaků.
M: Nikdy jsme nezažili trapný okamžik celebrit. A pokud někdy, nebylo to tak hrozné.

Které verze Sing je lepší - vaše, nebo Glee?
G: Naše.
M: Jo. Nemyslím si, že by měli pocit jako "udělali jsme špatnou verzi". Ale jejich verze byla cool.
G: Vím, že hodně lidí na ten song přišlo až přes Glee, ale o tom to je. Když pak uslyší originál, možná si řeknou 'tohle je tvrdší.' Ale v tom je ten nápad - nápad Danger Days a konkrétně tohoto songu něco rozvrátit, dostat se pod kůži určitým lidem, politicky i sociálně, a také se dostat do národní televize. Bylo to napsáno právě kvůli tomu, chtěli jsme tím dát najevo, jaký máme ze světa pocit.
M: Mají tam trochu jiné souzvuky...
G: Je to tak trochu štos mnoha vokálů, souzvuků a tak. A nelíbilo se mi jejich oblečení.
M: Bylo zajímavé vidět interpretaci někoho jiného. Bylo to podobné, ale jiné.

Kanye West proti Soundgarden - kdo vítězí?
G: Nechci odpovídat.
Interviewer: Proč?
G: Protože je mi to jedno.
M: Jo...
G: Vem si to takhle - hodně se nás ptali na festival, co se tam děje... je to vždycky s každým festivalem stejné. Naše hodina na stage je stejná jako jakákoli jiná hodina na festivalu, kterou odehrajeme - a je ku*va skvělá. Nemyslím, že se soustředíme na hodinu ostatních, soustředíme se hlavně na tu svoji. A vždycky mám pocit, že máme tu nejlepší hodinu.

Gerard a Mikey pro MTV

6. února 2012 v 19:23 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Pomalu už se blížím k cíli, co se rozhovorů z BDO týče. Tenhle je opět výpis z videa. Není to úplně doslova, někdy jsem shrnula dvě-tři věty do jedné. Kdo chce, může na to kouknout celý tady ;)

M: Na Big Day Out je skvělé, že pojímá mnoho různých hudebních žánrů. Ti, kdo by normálně nehráli společně, hrají společně. Takže tam budou úžasná vystoupení umělců, které milujeme, a budeme s nimi moci sdílet stage.
G: Jo, například Kanye West. Bude to zábava. Nebo Living End - známe je už dlouho, takže bude fajn je zase vidět.
M: Rádi bychom spolupracovali s Noelem Gallagherem. Vždycky byl náš hrdina.
G: Vážně se těšíme, až uvidíme jeho vystoupení, zatím jsme k tomu neměli nikdy příležitost.

G: Byli jsme teď rok na turné. Momentálně stavíme svoje vlastní studio a začneme zase se psaním.
M: Dřív nebo později budeme hrát novou hudbu.

M: Myslím, že jsme se naučili, jak jet turné chytřeji. Normálně jsme jeli třeba rok jen turné a teď si dáváme přestávky, takže si odpočineme a trávíme čas s rodinami. U Black Parade to tak nebylo a dosáhlo to až neúnosné úrovně. Slíbili jsme si, že to tentokrát takhle nebude... a nebylo.

G: Některé země si naši kapelu naprosto osvojili - a my je také. Japonsko je jednou z nich. Je pro nás velmi důležité. Pro nás je tohle hodně důležité. Jedeme turné po celém světě a někdy najdeme opravdu silné, až magické propojení s určitou skupinou lidí. To jsou určitá místa, hodně je to třeba v Anglii. Už jsme například pomáhali společně s Linkin Park - a tentokrát jsme samozřejmě pomohli také. Myslím, že takhle by měli hudebníci nakládat se svými pravomocemi, pomáhat světu.

G: V naší kapele jsme prostě my čtyři. Bubeníci jsou u nás jako něco prokletého. Chceme to zachovat asi tak, jako když hrajeme s Jamesem. Právě teď rádi hrajeme s Jarrodem, je to skvělej chlap. Dává do songů všechno, podržel nás na turné s Blink, díky němu jsme to nemuseli zrušit. Je zábavné s ním hrát.
M: Všichni to hraní myslíme vážně. To jediné můžeme dělat. Řekl bych, že kapela je o tom, že píšeš hudbu, kterou miluješ... a nestaráš se o prodeje alb, propojování žánrů, tisk nebo lidi. Prostě píšeš to, co jde přímo z tvého srdce.
G: Určitě, stoprocentně. Je mi jedno, kolik má kdo přátel na MySpace. Jde o hraní koncertů. Začínám objevovat různé kapely a nemyslím si, že mají stránky na MySpace.

M: Až se dostaneme domů...
G: Budeme prostě dělat hudbu. Myslím, že po zbytek roku budeme pracovat na dalším albu nebo na něčem takovém.

Mikey o videu The Kids From Yesterday (Nova FM)

4. února 2012 v 20:44 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Další krátký video ze série od Nova FM. Mikey tu mluví o videu The Kids From Yesterday.


"Viděli jsme jedno video od fanouška a hodně se nás dotklo, inspirovalo nás. Říkali jsme si "Wow, nikdy nás nenapadlo udělat takovéle video." A tak nějak nás to dovedlo k vytvoření Kids From Yesterday videa.
Je to jako takový časový prostřih tím, kde jsme byli, kam míříme, ukazuje to každý okamžik naší kariéry a celé působení naší kapely."

Mikey a Gerard porovnávají TBP a DD (Nova FM)

3. února 2012 v 17:50 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Další video od Nova FM. Tentokrát Mikey a Gerard mluví o albech.

G: Určitým způsobem je to víc elektronické, což je skvělé, zábavné, ale ta alba mají vlastně stejnou energii, někdy mám dokonce pocit, že starší věci mají energie víc. Možná je to i tím, že většina starších věcí je mnohem rychlejší. Zapadá to přímo do mezi starší materiál.
M: Jo, je to trochu tak, že Danger Days ovlivnilo to, jak hrajeme starší věci. Je to jako bychom hráli na půdě Danger Days. Takže je cool vytvářet takhle rozdílnou energii.

M: Pokaždé, když od nás lidé očekávají, že odbočíme doprava, milujeme odbočit doleva - a tím těm lidem vytrhneme pevnou půdu pod nohama. Je to pro nás zábavné a vzrušující. A taky se stále vyvíjíme jako hudebníci. A takhle to uděláme znova. S dalším albem budeme jednat stejně.

G: Pro mě bylo v TBP hodně naděje, kterou lidé možná při prvním poslechu lidé nezaregistrovali, takže to v určitém směru nepobrali. Myslím, že Danger Days je dokonce víc zuřivější nahrávka než TBP.
M: Jo, je to tak, ale když jsme na stage, někdy se cítím víc na Danger Days, někdy víc na TBP.

5 minut s Gerardem Wayem (K!)

2. února 2012 v 17:19 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Kerrang! se zase jednou ozval. V posledním vydání se objevilo pár otázek pro Gerarda, v příštím vydání bude něco víc o budoucnosti MCR, tak se těšte ;)

Předtím, než jste přijeli do Austrálie, hráli jste na Big Day Out na Novém Zélandě. Víš, že je tam ulice, která má název "Gerard Way"?
"To jsem slyšel. Když jsem byl jednou v UK, jeden fanoušek mi dal taky značku s nápisem 'Gerard Way', kterou vzal z předměstí. Myslím, že takových ulic pár na světě je."

Jak to dneska jde v Sydney?
"Přiletěli jsme se včera, takže myslím všichni doháníme pásmový přesun, a pokud máme čas, prostě někam vyrazíme. Vystupovat při takovéhle vzdušné vlhkosti je fakt těžké. Je to náročné, máš pocit, jako bys hrál hodiny, dokonce i když jsi na stage třeba jen půl hodiny."

Jaký je tenhle BDO ve srovnání s minulým?
"Myslím, že je tu tentokrát méně určité bojovnosti, což je zajímavé."

Bojovnosti ze strany davu nebo kapel?
"Nerad se tím zabývám tak moc, je to vlastně nuda. Posledně když jsme přijeli, hráli jsme Black Parade, ale pořád jsme byli celkem mladá kapela na to, abychom vytvořili takové album a v různých zprávách se o tom hodně mluvilo. Bylo to v té době, kdy bylo všechno, co se týkalo našeho stylu hudby a oblékání, hodně zkreslené bulvárem, a dosáhlo to vrcholu právě v době, kdy jsme přijeli na Big Day Out. V davu probíhalo hodně násilí, děcka byly zmlácený, bylo z toho hodně reportů. Ale víš, co na tom bylo skvělé? Že pořád tu černou nosily. Ale nic takového tu prostě tentokrát není, je to cool."

Gerard a Mikey pro Nova FM

1. února 2012 v 21:23 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Video má něco přes minutu a půl. Já přináším jen výcuc toho, co Mikey a Gerard říkají.

G: Já jsem Gerard.
M: A já jsem Mikey. Jsme z kapely jménem My Chemical Romance. Jsme na JB Hi-Fi autogramiádě tady v Melbourne, abychom se setkali s nějakými fanoušky.
G: Je to strašně dobrý, víš, je to už čtyři roky a myslíš si, že lidi na tebe zapomenou a jejich nadšení se vytratí, ale bylo skvělé se sem vrátit jako kapely pro svoje fanoušky.
M: Od našeho posledního vystoupení tady byla fakt velké přestávka, naštěstí tu na nás všichni opravdu čekali a i pro nás bylo vzrušující je znova vidět.

G: Dosáhneš té první desítky a říkáš si "Já nevím, přece tohle nevydržíme dělat pořád." A pak dřív, než se naděješ, to děláš pořád. Než jsme se stihli ohlédnout, už jsme byli kapelou deset let. Takže si klidně myslím, že dalších deset let půjde taky takhle rychle, možná i rychleji.
M: Jo, u nás je všechno prostě pořád lepší a lepší. Stále se zlepšujeme jako hudebníci, jsme si stále bližší jako přátelé... je to jako kdybychom kroužili kolem něčeho většího.

G: Prostě je jasné, že se každá show počítá. Je to hlavní věc. Vytvořit show, která má význam, udělat ji co nejlépe a dát do toho všechno.

G: Hej všichni, vážně děkuju za to, že tu s námi stále jste, že tohle stále sledujete, chodíte na koncerty, zase se vrátíme. Takže díky.
M: Jo, tentokrát se vrátíme dřív, slibujeme.