Srpen 2012

Videoklip Professional Griefers

29. srpna 2012 v 16:28 | Lumierre the Aftermath Animal |  Videa
Tak to tady konečně máme! Souboj Gerarda a deadmau5e je tady. Musím říct, že to video je boží x) Na Gerardovi je vidět, jak si to užívá. A vůbec... ten nápad souboje obřích robotů a tak... je to skvělý, i když ta hudba nepatří k mým nejoblíbenějším žánrům.


Deadmau5 o spolupráci s Gerardem (KROQ)

22. srpna 2012 v 13:11 | Lumierre the Aftermath Animal |  Rozhovory, články...
Deadmau5 se v rozhovoru pro rádio KROQ rozpovídal o spolupráci s Gerardem a o tom, jak probíhalo nahrávání Professional Griefers.

"Zatím jsem ho nepoznal natolik, abych mohl říct 'Toho chlapa už znám.' Nevím úplně stoprocentně, co se Gerardovi honí hlavu, ale líbí se mi směr, kterým jde. Jsem s ním v podstatě propojený tím, že on je v podstatě na stejné pozici jako já. Je uprostřed moře emo rockových kapel, chápete? Já jsem uprostřed moře DJs a takových, takže tím jsme propojení. Měl jsem pocit, že by to byla cool spolupráce, protože bychom se tím oba z těchto označení vymanili a prostě bychom udělali tuhle jednu věc, která spojí naše síly."
Spolupráce byla také unikátní tím, že tento netypický hvězdný pár, Deadmau5 a Way, pracoval na songu společně v nahrávacím studiu v Californii oproti tomu, aby si prostě posílali digitální soubory přes internet.
"Pracovali jsme ve studiu jeho kámoše tady v LA. Pokud by udělal něco špatně... nebo ne špatně, ale prostě by udělal něco, o čem bychom si pak navzájem psali celý den. Takže to tam bylo fajn. Prostě se mohl vrátit zpátky do té malé místnosti s mikrofony a odkřičet to. Pro dva umělce takové úrovně je to unikátní možnost. Líbilo se mi to a myslím, že bych rád dělal víc takových věcí, ne nutně přímo s ním, ale i s ostatními lidmi, se kterými rád spolupracuju."

Malá pauza

9. srpna 2012 v 18:53 | Lumierre the Aftermath Animal |  Info o chodu blogu
Um, já vím, ne že bych byla jinak nějak aktivní. Ještě mě čekají všechny menší články kolem toho velkýho v Kerrang!... ale do soboty už asi nic nepřidám, protože balím a tak... a v sobotu odjíždím do Krkonoš, kde je k pláči internet, takže i kdybych to přeložila, je nad mé síly to sem dát.
Užívejte prázdnin! ;)
See ya.

10 let od Bullets - část 5 (Kerrang!)

6. srpna 2012 v 20:29 | Lumierre the Aftermath Animal

Dva týdny poté, co přišli do Nada, měli dokončené album. Když je 23. července 2002 vydali, kapela, která byla společně v řádech měsíců, měla debut, který odstartoval její desetiletí.
Další dva roky trávili na turné. Právě tady se začala přetvářet temná a silná prostředí Bullets v niterní živá vystoupení - Gerard se omlouvá svojí holce 'K' v popiscích na obalu za 'všechny ty věci o tvém zabití'. Byli na turné s nikým i se všemi, většinou hráli pro hrstku posluchačů, případně zakotvili v UK s The Used v březnu 2003, kde se setkali se svým budoucím manažerem Brianem Schechterem a mužem, který se měl stát jejich bubeníkem - Bobem Bryarem.
"Na tom turné mi bylo fakt zle," vzpomíná Frank. "Bylo to peklo. Jen dva z nás uměli řídit dodávku s manuálním řazením a ten zas*aný volant mají na opačné straně, takže jsme se s tím neuměli vypořádat. Bylo to ku*va příšerný."
Ale zpráva o Bullets se šířila… a ať přijeli kamkoli, našli tam posluchače. První tiskový mluvčí kapely pro UK, Susie Ember, vzpomíná na jejich vliv.
"Zněli hodně odlišně od všech ostatních, ke kterým mě tehdy posílali," říká. "Vzpomínám si, jak jsem viděla první fotky Gerarda a myslela si, že vypadá jak punk-rockový Elvis. Myslela jsem si, že jsou hodně výjimeční."
Když se vrátili do UK v lednu 2004, aby tu odehráli první vlastní show, šum začal narůstat. První vystoupení turné bylo v Camden Barfly.
"Bylo to vyprodané a bylo to úžasné vystoupení," říká Susie. "Trávila jsem s nimi celý den, dávali rozhovory a vyloupla se z nich strašně milá banda kluků. Ale když přišli na pódium, proměnili se v někoho úplně jiného. Takovou energii jsem nečekala. Všechny nás to úplně odbouralo. Fakt na nich bylo vidět, že budou obrovská kapela."
Johnny Phillips, jejich promotér pro UK, si také pamatuje tyto první show.
"Vzal jsem je sem na jejich první vlastní turné a skončil jsem tak, že jsem jim řídil dodávku," říká - kapela to očividně vzdala s manuálním řazením. "Byli praštění. Viděl jsem jejich první živé vystoupení v Night And Day v Manchesteru a Gerard mi nabídnul cosi jménem Rocket Fuel. Byla to vodka s Red Bullem v poměru deset ku jedné."
"Roztrhal si černé kalhoty, černé boty a hlavní osvětlovač mu obvázal levé koleno. Než vylezl na stage, zíral na svůj stín a křičel na sebe. Když pak začali, byla to ta nejneuvěřitelnější show, jakou jsem kdy viděl. Napsal jsem SMS šéfovi, kde stálo 'Tahle kapela bude naprosto ku*va obrovská'."
I když to bylo několik let předtím, než tyto předpovědi vyšly, když se tak stalo, nikoho, kdo je tehdy viděl, to nepřekvapilo. Jejich cesta byla dlouhá a klikatá - zahrnuje bulvární nadpisy Daily Mail, silná koncepční alba, boj s drogami a alkoholem a obrovský úspěch stejně tak jako kritiku - ale bylo to I Brought You My Bullets, You Brought Me Your Love, které to všechno začalo - album, které vytvořili za čtrnáct dní po necelých tři a půl měsících společného hraní.
A pokud se zeptáte těch, kteří je znají celou tu dobu, na to, jestli se změnili, vždycky přijde ta stejná odpověď.
"Vůbec se nezměnili," říká John 'Hambone' McGuire. "Nikdy není dost času na to, abychom se viděli, protože jsou pořád někde. Ale kdykoli přijedou domů, udělají si čas na staré přátele. Zajdou někam a snaží se, aby to působilo tak, že se nikdy nic nestalo. Jsou kapela, která ví, odkud pochází. Na to nikdy nezapomněli."
A ať zamíří příště My Chemical Romance kamkoli, nezapomenou ani na to, jak to všechno začalo: pěstí.

10 let od Bullets - část 4 (Kerrang!)

2. srpna 2012 v 13:35 | Lumierre the Aftermath Animal


I Brought You My Bullets, You Brought Me Your Love bylo nahráno v Nada za deset dní.
"Dost jsme si užívali sebe navzájem," řekl Ray. "Nedělali jsme všechny ty věci, jako tam, protože jsme přemýšleli o smlouvách a o takových věcech. Bylo to tak prostě díky tomu, že jsme chtěli hrát tu hudbu. Věděli jsme, že si zaslouží být poslouchána."
Samotné studio bylo malé, ale pro MCR to byl palác. Proti práci s Geoffem - místním hrdinou po jeho úspěchu s Thursday, bylo tohle uchvacující.
"Abyste se dostali do samotného studia, museli byste vejít do sklepa přes prádelnu," vzpomíná Ray. "Když už byste tam byli, viděli byste bandu kluků, kteří se poflakují na gauči a hrají Nintendo, pak byste vstoupili do řídící místnosti, kde jsme hráli většinu partů. Byla to velká zábava a pro nás to bylo všechno nové. Taky jsme opravdu respektovali Geoffa - protože on to zvládl a dal nám tu naději, že my to můžeme zvládnout také."
Ray, technicky nejzběhlejší v kapele, zjistil, že je lepší ve studiu nahrát několik stop, než nahrát jen tu jednu, která je vymezená pro vystupování. Dostal se tím do kreativních výšin.
"Měl jsem už všechny ty nápady v hlavě," řekl. "Byla zábava experimentovat. To, že jsme pracovali všichni dohromady, bylo jako nová zkušenost. Všichni pracovali opravdu, opravdu tvrdě."
Pak zahrál Frankovi tyhle písničky, Frank zmizel do dodávky kapely a napsal svoji vlastní část. Ti dva brzy přišli na jejich kontrastní styly - Ray byl víc technický, Frank spíš hrál podle pocitů - které se vzájemně doplňovaly.
"To bylo pro mě opravdu cool, protože jsem předtím nikdy nehrál s jiným kytaristou," řekl Ray. "Přinesl velmi rozdílný způsob přemýšlení a jiný styl hraní. Viděl jsem, jak hraje a snažil jsem se do toho začlenit a myslím, že on udělal to stejné."
Ale Mikey teprve nedávno začal hrát na baskytaru - jeho úplně první hudební nástroj. Když čelil studiu, producentovi a písním, které musel perfektně zahrát, byl zmrazený.
"Byl jsem úplně strachy zkamenělý," řekl. "Nevěděl jsem, co dělám - prostě jsem se řídil instinktem a hrál jsem srdcem. Bylo to pro mě všechno nové - jen jsem se tak poflakoval s kytaristy a baskytaristy ve sklepě mých rodičů a pak jsem najednou byl v opravdovém nahrávacím studiu. Bylo to trochu děsivé."
Geoff rychle zjistil, v čem spočívá síla každého z nich: "Gerard měl bilion skvělých nápadů. Mikey měl skvělou sbírku alb, ale neměl tušení, jak se hraje na baskytaru. Ray byl ten člověk, kterého byste našli v kytarovém obchodě - chápete, byl jeden z těch, kteří skvěle hráli, ale nikdy by si normálně nenašli kapelu. Někdy býval trochu trnem v patě..."
"O polovině těch písní jsem si myslel, že jsou skvělé, o té zbylé polovině ne," dodává. "Ale byli tak mladí, že jsem jim chtěl pomoct spíš než jim zničit sny. Hlavně bubeník Otter nebyl moc dobrý. Dokonce jsem jim řekl, že by měli nejspíš trávit více času zkoušením, nebo zvážit fakt, že nejspíš s takovým bubeníkem nedojdou moc daleko. Řekli: 'Ne, on je náš kámoš.'"
Otter opustil kapelu v roce 2004. Zatímco Mikey možná nebyl úplně muzikant, měl ucelenou představu o tom, jak by kapela měla znít. "Vždycky jsme říkali věci jako: 'Nebylo by super, kdyby Glenn Danzig byl v The Smiths nebo kdyby Morrissey byl v Misfits?'"
Gerard byl také zaměřený na větší představy. "Chtěl jsem, abychom byli víc než kapela," řekl. "Bylo to myšleno jako takový opravdu intenzivní umělecký projekt, protože jsem neměl umělecký prostor. Kapela byla všechno, co jsem měl. Takže jména krátkých příběhů, které jsem napsal, skončila jako názvy songů. I Brought You My Bullets... byl taky krátký příběh, který jsem napsal."
"Měl jsem takové zvláštní sešity plné toho, jak odloučeně jsem se cítil kolem mých dvaceti let," dodává. "Například Vampires je o prvních známkách mého alkoholismu a o tom, jak jsem měl pocit, že plýtvám životem. Byl jsem opravdu nespokojený s tím, kde jsme já i všichni, které jsem znal, měli podle osudu skončit. Všichni jsme měli skončit jako nuly. A z tohohle se zrodila velká část kapely."